Sdílet
Fragmenty DNA z mlíčí lososovitých ryb se staly jedním z nejžhavějších trendů v estetické péči. Co začalo jako biotechnologický experiment v jihokorejských klinikách, dnes ovládá i hollywoodská studia a červené koberce – procedury s polynukleotidy si pochvalují hvězdy jako Jennifer Aniston, Nicole Kidman, Kim Kardashian nebo Jennifer Lopez, a využívají je i lidé z nejvyšších pater „4R“ – red carpet, runway, reels i reality shows.
Polynukleotidy z mlíčí lososovitých ryb se v Evropské unii objevují v krémech a dalších kosmetických substancích pod názvem Sodium DNA. Jejich hlavní úkol spočívá v „kondicionování pokožky“ – tedy v jejím zlepšení a podpoře regenerace – a jejich používání je v souladu s nařízením (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích.
Od rybí líhně do kosmetického salónu
Největší pozornost si zatím získaly injekční formy těchto látek, u kterých klinické studie potvrzují významné regenerační, vyživující a protizánětlivé účinky. V běžné kosmetice, tedy v krémech a sérech nanášených na povrch pokožky, je vědeckých důkazů zatím méně. Zatím je však zřejmé, že klasická topická forma je účinná mnohem méně. Sama dermatoložka Dr. Rachel Ho připouští, že plný potenciál se teprve plně odhalí v budoucích studiích.
Žádné testování na zvířatech
I tak ale po výrobcích z lososího miltu nastal obrovský „hlad“, což s sebou přináší i etické otázky. Debata se soustředí hlavně na původ samotného miltu. Část producentů jej získává šetrně – tzv. stripováním ze znecitlivěných živých ryb, které mohou po odběru dál žít. Jinde se však stále praktikuje usmrcení samců a odběr až po smrti. Neziskové organizace jako PETA proto trend kritizují jako „zbytečně krutý výstřelek“, zatímco výrobci argumentují využitím vedlejšího produktu a minimalizací odpadu. Spotřebitel se tak ocitá mezi etikou a principem udržitelnosti – a měl by proto zkoumat, odkud surovina pochází a jak byla získána.
Z lososa se dnes stává surovina, jejíž potenciál sahá mnohem dál než jen do kuchyně. Kolagen získaný z jeho kůže a šupin se už několik let používá při výrobě biokompatibilních membrán a implantátů podporujících hojení ran – například studie publikovaná v Marine Drugs potvrzuje jeho výbornou snášenlivost a stimulační účinek na růst kožních buněk. Z rybího tuku vznikají vysoce čištěné formy omega-3 mastných kyselin, které se používají nejen v doplňcích stravy, ale i jako farmaceutické substance schválené EMA pro léčbu hypertriglyceridémie.
Enzym trypsin izolovaný z lososové slinivky našel uplatnění v přípravcích urychlujících hojení tkání a regeneraci svalů a v biotechnologiích se testuje jako součást kultivačních médií pro buněčné terapie. Dokonce i zbytkové proteiny z lososího masa se využívají jako substrát pro výrobu peptidů s antioxidačními účinky a v Japonsku se testuje jejich přídavek do funkčních nápojů.
Kosmetika s polynukleotidy z mlíčí je tak jen špičkou ledovce. Losos se stává komplexní biotechnologickou surovinou, která proniká do medicíny, farmacie i výzkumu.
