Sdílet
Článek v magazínu New York Post přibližuje, proč stejné rady pro prevenci a pro nemocné mohou vést k opačným výsledkům, a jak by měla vypadat výživa šitá na míru. Cuomův paradox, pojmenovaný po profesoru Raphaelu E. Cuomovi, Ph.D. totiž ukazuje, že beta-karoten, obezita a cholesterol hrají roli v přežívání rakoviny a srdečních chorob, jak dokázala studie.
Nejsou jen viníci, ukazuje nový výzkum
Zdravotnictví dlouhodobě chápe některé faktory, jako jsou beta-karoten, vyšší BMI nebo cholesterol, výlučně jako potenciální viníky chronických chorob. Nyní však profesor Cuomo ze sandiegské univerzity formuluje v prestižním časopise The Journal of Nutrition koncept označovaný jako „nutriční epidemiologický risk–survival paradox“, neboli Cuomův paradox, který představuje nový pohled na tuto problematiku.
Tento princip poukazuje na to, že expozice spojované s vyšším rizikem vzniku chorob mohou po diagnóze, zejména u rakoviny či kardiovaskulárního onemocnění, vést k překvapivě lepšímu přežívání, nebo alespoň bez negativního dopadu. To potvrdily některé další studie.
Cuomo svůj koncept zveřejnil až po zrevidování četných studií sledujících vztah mezi faktory prevence a přežitím pacientů. Nejvýrazněji paradox demonstruje na čtyřech konkrétních expozicích, jež jsou s mnoha nemocemi velmi úzce spojené.
Jsou jimi obezita, alkohol, cholesterol a antioxidanty (např. beta-karoten) Jako klíč profesor Cuomo uvádí, že doporučení prevence versus přežívání musejí být rozdílná. Jinými slovy to, co je „zdravé“ pro jednoho, neznamená, že bude prospěšné pro druhé, vysvětluje.
Cuomo vysvětluje: „Výživové expozice spojené s rizikem onemocnění jsou často spojeny s lepším přežitím poté, co nemoc již existuje,“ říká a dále upozorňuje, že „zdravé“ musí být chápáno vzhledem ke konkrétní fázi života: prevence a přežití nejsou totéž.
Beta-karoten a doplňky antioxidantů
Beta-karoten je důležitým prekurzorem (obecné označení pro látku, složku nebo entitu, která předchází jiné a je jejím předchůdcem nebo výchozí formou) vitaminu A, a je běžně obsažený v mrkvi, sladkých bramborách a listové zelenině. Dále prospívá dobrému zraku, imunitě a pokožce, jak zmiňuje článek v New York Post.
Nicméně vysoké dávky beta-karotenu doplňků mohou u kuřáků či lidí vystaveným azbestu zvyšovat riziko rakoviny plic. Profesor Cuomo však poukazuje na to, že u pacientů s rakovinou či srdečními nemocemi nebyla zjištěna souvislost mezi beta-karotenem a zkrácenou dobou přežití, paradoxně navíc bez jakéhokoli negativního dopadu.
Další paradoxy: obezita, cholesterol, alkohol
Podobně bývají klasifikovány i další rizikové faktory, jako jsou obezita, cholesterol a alkohol, jež jsou označovány za menší či větší zabijáky lidstva.
Obezita sice prohlubuje riziko rozvoje chorob, ale u pacientů s rakovinou nebo srdečními onemocněními může představovat rezervu energie a vyšší odolnost v době léčby. Například pacienti se srdečním selháním a vyšším BMI přežívají déle, jak dokázaly studie.
Podobně funguje i cholesterol: Zatímco vysoký LDL cholesterol je rizikem pro vznik aterosklerózy, u nemocných s pokročilým onemocněním může posilovat metabolický a imunitní status, uvádí článek na portále Care City.
Omezení a opatrnost
Cuomo však velmi důrazně varuje před unáhlenými závěry s tím, že výsledky mohou zkreslit reverzní kauzalita, kdy nemoc sama ovlivňuje expozici (např. hubnutí kvůli nemoci, ne naopak), a klam přeživších (logický omyl založený na větší viditelnosti těch, kteří určitý proces „přežili“), kdy do studií vstupují již přeživší jedinci.
Konečná formulace výživových pokynů musí tak být ještě podmíněna dalšími experimentálními studiemi pro potvrzení kauzality. Cuomo však upozorňuje: „Chování, které vám brání onemocnění, nemusí být to samé, které vám pomůže přežít nemoc. Personalizované výživové vedení —tzv. „precision nutrition“ by mělo brát v úvahu zdravotní stav, stadium onemocnění a specifické potřeby pacienta.“
Cuomův paradox přináší nový pohled na stravovací doporučení tím, že připouští, že faktory, které nás chrání před nemocí, nemusí být vhodné, když už nemoc propukne. Profesor poukazuje na potřebu diferencovaného přístupu, rozdílného pro prevenci a pro přežití.
Zatímco beta-karoten, vyšší BMI, cholesterol či alkohol mohou působit převratně u pacientů, je nutné přistupovat k nim s opatrností a celá teorie vyžaduje další výzkum. Klíčem je individualizace a specifická individuální výživa, nikoli jeden univerzální seznam.
