Sdílet
Stačilo pár měsíců a pistáciové produkty zaplavily internet. Na TikToku frčí zmrzliny, dortíky a másla v zářivě zelené barvě, na Instagramu se to hemží matcha-pistáciovými latté ve sklenicích s výšivkou. A spotřebitelé? Ti nezůstali pozadu. Podle americké platformy Yelp se jen za poslední rok zvýšilo vyhledávání termínu „pistáciové latte“ o 128 procent. U čokolády s pistáciemi pak nárůst přesáhl – a teď se držte – devět tisíc procent. Přesněji: 8942 %.
Za tímto nápadným trendem ale nestojí jen nálada sociálních sítí. Skutečný důvod má hlubší kořeny – a většinu z nich najdeme v kalifornských sadech.
Amerika v zeleném rytmu
Kalifornie, kolébka moderního pistáciového boomu, má letos trochu jinou náladu než obvykle. Místo oslav rekordních výnosů se tu pěstitelé připravují na sezonu slabší – odhady mluví o sklizni kolem 1,1 miliardy liber, což představuje zhruba 500 tisíc tun. Jenže kalifornští farmáři vědí své: pistácie nejsou zrovna spolehlivý partner. Jde totiž o rostlinu, která střídá silné a slabší roky – odborně se tomu říká alternating bearing, tedy střídavá plodnost. Jinými slovy: jeden rok se větve lámou pod tíhou oříšků, druhý rok si stromy berou pauzu. A právě proto už nyní pěstitelé vyhlížejí sezónu 2024/25 s opatrným optimismem. Podle odhadu amerického ministerstva zemědělství by mohla sklizeň atakovat hranici 1,5 miliardy liber, tedy víc než 680 tisíc tun – a to by znamenalo nový historický rekord.
S rostoucí poptávkou – a rostoucí cenou, která meziročně poskočila o 17 % – se ale do popředí dostává i další proměnná: zpracování. Už to není jen o louskání oříšků do sáčků. Američtí producenti pochopili, že budoucnost zeleného zlata tkví v polotovarech pro potravinářský průmysl. A tak začali investovat. Například společnost Meridian Growers, která v Kalifornii sdružuje několik desítek pěstitelů, letos dokončila rozšíření svého závodu: jeho kapacita se nyní pohybuje kolem 50 milionů liber ročně. Kromě samotného zpracování skořápek přibyly i nové linky pro pasterizaci a pražení – tedy úpravy, které jsou pro potravinářské použití klíčové.
Zároveň ale firma míří ještě dál. Nákup specializovaného výrobce pistáciové pasty byl logickým krokem: právě tahle surovina je dnes základem pro prémiové čokolády, dorty, croissanty i zmrzliny. Zatímco dřív šlo o luxus dostupný spíš v italských nebo francouzských cukrárnách, dnes se pistáciová pasta stává standardem i v Americe, Asii nebo na Blízkém východě. A protože poptávka neustále roste, Meridian oznámil, že během příštích měsíců plánuje výrobu této pasty zdvojnásobit.
Celý sektor tak směřuje k zásadnímu přerodu. Ze zemědělské komodity se stává high-endová surovina, se kterou se v byznysu pracuje stejně sofistikovaně jako s kávou nebo kakaem. Američané si to dobře spočítali: když už pistácie pěstovat, tak naplno – a nejlépe tak, aby vydělávaly ještě dřív, než opustí hranice státu. V éře, kdy se suroviny hodnotí nejen podle kvality, ale i podle příběhu a schopnosti zasáhnout trendové trhy, se pistácie staly perfektním kandidátem. Mají barvu, mají chuť, mají styl. A teď k tomu získávají i strukturu výrobního impéria.
Čína, export a sladká nejistota
Aby to ale nebylo tak jednoduché – i tenhle příběh má svou geopolitickou kapitolu. Až 70 % americké pistáciové produkce totiž míří za hranice. A ze všech exportních destinací vyniká jedna: Čína. Jen loni sem zamířily dvě třetiny celkového vývozu. Stačí si představit, co by se stalo, kdyby se obchodní vztahy mezi USA a Čínou zkomplikovaly. Analytik Rabobank David Magaña varuje: „Jedinou obranou proti exportnímu riziku je vytvořit silný a stabilní domácí trh.“ Jinými slovy – Američané musí pistácie nejen pěstovat, ale i jíst. A ideálně ve velkém.
Právě proto se nyní tolik investuje do marketingu. Značky jako Lindt & Sprüngli uvedly celé řady pistáciových pralinek. Häagen-Dazs přidal do portfolia zmrzlinu s většími kusy oříšků. Starbucks z pistáciového latté udělal sezonní hit, který se vrací už druhou zimu po sobě. A i malé řetězce pekáren cítí příležitost.
„Objednávám pistáciový krém vždy s rezervou, protože se stává, že je jednoduše nedostatkový,“ přiznal pro média Sean Yoon, zakladatel populární Angelina Bakery v New Yorku. Jeho pistáciové croissanty s bílou čokoládou zmizí z vitríny dřív, než se stihnou vyfotit na Instagram. A to i několik měsíců po uvedení.
Írán, Turecko a ti ostatní
V současnosti drží USA pozici největšího světového vývozce pistácií. V těsném závěsu zůstává Írán – někdejší pistáciová velmoc, která však bojuje s přísnými exportními omezeními, suchem a nestabilní infrastrukturou. Turecko se drží na třetím místě, menší objemy přicházejí i z Itálie, Řecka či Španělska.
Kalifornie má však navrch. Nejen díky klimatu a rozloze, ale i technologickému náskoku a schopnosti reagovat na tržní výkyvy. A především díky schopnosti přetvořit tradiční plodinu ve značku. Pistácie už nejsou jen oříšky. Jsou barvou. Jsou chuťovým zážitkem. Jsou trendem.
A pokud svět nadále zůstane posedlý pastelově zeleným krémem, který se leskne na croissantu jako z reklamy na Dubaj, pak nás čeká ještě dlouhá éra pistáciové dominance.
Zdroj: Česká tisková kancelář s odvoláním na Bloomberg
