Sdílet
Zajímavější ale je, jak se tento rytmus dá znovu slyšet. V aktuálním textu amerického psychologa a klinického pedagoga Harvard Medical School Christophera Willarda se znovu uvádějí do praxe známé rituály – sednout si, žvýkat pomalu, nechat příbor odpočinout mezi sousty. „Tyhle věci jsme kdysi znali a poovažovali za samozřejmé. A přesto jsme je zapomněli,“ píše odborník.
Ale vědomé jedení jde dál než jen ke zpomalení – vede i k rozlišování motivací. Proč jím? Z čeho se rodí tahle touha po čokoládě v deset večer? Emoce – stres, únava, osamělost – si často maskují hlad. Willard vyzývá k jednoduché introspekci: je to žaludek, nebo srdce, kdo má právě hlad?
Teorii všímavosti dnes zavedly i koncepty dietetického poradenství. „Mindful eating neboli v překladu všímavé jedení vychází z přístupu mindfulness, který se objevil poměrně nedávno. Tento přístup je v dnešní době široce využívaný a uplatňuje se velmi úspěšně i při hubnutí a následném udržení váhy, které bývá mnohdy náročnější než samotné shazování přebytečných kil,“ upozorňuje Mgr. Tereza Beníčková.
A v čem mindfulness funguje? „Podstatou všímavosti je to, že prožíváte pouze tady a teď. Lidé, kteří žijí v přítomnosti, jsou daleko šťastnější než ti, kteří se trápí neustále v obavách, co bylo, co mohli udělat lépe nebo se obávají toho, co se stane,“ dodává.
Jak tedy začít implementovat tento přístup do běžného dne? V první řadě je nutné přestat jíst náhodně a začít jíst záměrně. U stolu a z talíře a také ideálně ve společnosti. Právě socialita jídla – sdílení času, rytmu a pozornosti – je jedním z pilířů, který vědomé jedení obnovuje.
Zcela zásadní je pak aspekt vztahu k jídlu jako takovému. V postindustriálním světě jsme přestali vnímat, odkud jídlo přichází – a co všechno stálo za tím, než se proměnilo v pokrm. Willard mluví o rekultivaci vztahu k půdě, lidem, tradicím i planetě – prostřednictvím pokrmu, který se stává víc než jen energetickým vstupem. Je to nosič příběhů.
A konečně – Willardova výzva k plné pozornosti: jíst bez rušiček. Žádné mobily. Žádné seriály. Jen jídlo a přítomnost. V době, kdy multitasking devastuje nejen naši kognici, ale i vztah k sobě, je to gesto téměř subverzivní.
Možná právě dnešní 23. duben, kdy se slaví knihy, jazyky a zpomalení, je tím pravým okamžikem vrátit se – ne k dietám, ne k pravidlům – ale k sobě. A k talíři. Vědomě. Pomalu. Bez spěchu.
