Sdílet
Podle doktorky Caroline Apovianové z Boston University Medical Center krátkodobý stres hmotnost přímo neovlivňuje. Může způsobit dočasné výkyvy, ale jakmile se člověk vrátí ke svým běžným návykům, váha se stabilizuje. Problém nastává, pokud se přejídání ve stresu stane zvykem. Tělo si na vyšší váhu zvykne a hubnutí je pak složitější. Podle zjištění publikovaného v zahraničním časopise The Guardian jde o častý jev, který může vést k trvalému nárůstu hmotnosti.
Dlouhodobý stres je navíc zrádný i v jiných ohledech. Studie publikovaná na WebMD ukazuje, že pokud je hladina kortizolu dlouhodobě zvýšená, tělo přechází do jakéhosi krizového režimu – začne ukládat tuk, zejména v oblasti břicha. Tento viscerální tuk, jak známo, není jen estetickým problémem. Jde o metabolicky aktivní tkáň, která přispívá k inzulinové rezistenci, zvyšuje riziko cukrovky druhého typu a dalších metabolických poruch. Jinými slovy, pokud stres přetrvává, tělo se chová jako při přípravě na hladomor, jenže ten nikdy nepřijde. Místo toho přichází kila navíc. Jak popsal New York Post, právě tato tendence k ukládání tuku může stát za mnoha metabolickými poruchami.
Jak zvládnout stres, aniž by trpěla postava?
Stresu se v moderním životě úplně vyhnout nelze, ale můžeme změnit způsob, jak na něj reagujeme. Mezi nejúčinnější nástroje patří fyzická aktivita. A nemusíme hned běhat maraton – jakýkoli pravidelný pohyb pomáhá snižovat hladinu kortizolu, podporuje produkci endorfinů a zlepšuje náladu. Pro některé lidi je klíčem meditace, dechová cvičení nebo techniky vědomé práce s emocemi, které pomáhají eliminovat nutkavou potřebu zajídat stres jídlem.
Nezapomínejme ani na spánek. Nedostatek kvalitního spánku vede nejen k vyšším hladinám kortizolu, ale i k hormonální nerovnováze regulující hlad a sytost. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří spí méně než šest hodin denně, mají zvýšenou hladinu ghrelinu – hormonu, který podporuje chuť k jídlu, a naopak sníženou hladinu leptinu, hormonu zodpovědného za pocit sytosti. Výsledkem je větší chuť na sladké a tučné potraviny, což přirozeně vede k nárůstu hmotnosti.
Pokud někdo tvrdí, že za jeho přibírání může stres, není to tak úplně mimo. Nejde však o přímý vliv kortizolu na metabolismus, ale spíše o to, jak na stres reagujeme. Pokud se z jídla stane mechanismus zvládání stresu, je přibírání nevyhnutelné. Dobrou zprávou ale je, že tento vzorec lze změnit. Jak říká doktorka Apovianová, návrat k běžným stravovacím návykům a hledání jiných způsobů zvládání stresu mohou zajistit, že kila navíc zmizí stejně rychle, jako se objevila. Otázka tedy nezní, zda stres způsobuje přibírání, ale zda mu dovolíme ovlivnit náš životní styl.
