Představte si, že přijdete na katalánskou štědrovečerní večeři. Dům je provoněný mořem, šafránem a pečenými paprikami. Na stole nestojí miska s kapřími šupinami, ale obří pánev paelly, která vypadá jako obraz od Miróa – zlatavá rýže, rudé krevety, zelené fazolky a možná i nějaký ten kus kuřete, pokud se držíme tradiční verze „mar y montaña“. Celá rodina se shromáždí kolem stolu a začne nabírat přímo z pánve.
Polínko, co kaká
Jenže než se pustíte do slavnostní paelly, přichází čas na něco, co vypadá jako nevinná dětská hra, ale má hluboko zakořeněnou tradici. Caga Tió, tedy „kadící strýček“, je dřevěný kousek polene s malovaným obličejem, nožičkami a červenou čepicí (barretina). Od začátku prosince ho děti s láskou „krmí“ – pod jeho dečku mu dávají drobnosti, jako je ovoce, pečivo nebo oříšky. Tradice říká, že polínko je potřeba vykrmit, aby se na Štědrý večer mohlo pořádně „odvděčit“.
A jak vypadá ten velký moment? Děti vezmou klacky, obklopí polínko a začnou do něj nadšeně mlátit, zatímco zpívají písničku, která ho vyzývá k akci. „Caga tió, caga torró, avellanes i mató…“ (Kakej, polínko, kakej nugát, lískové oříšky a tvaroh). Je to trochu surrealistické: děti plné radosti, klacky v rukou a roztomilý dřevěný tvor pod dekou. Jakmile zpěv utichne a rány ustanou, polínko splní svůj úkol. Zpod dečky se objeví sladkosti, oříšky nebo malé dárky – samozřejmě s drobnou pomocí rodičů, kteří je tam nenápadně schovali.
Ačkoliv scéna působí komicky, je neuvěřitelně symbolická. Caga Tió představuje přírodu a cyklus života, dávání a přijímání. A hlavně – je to oslava jednoduché radosti a hravosti, která k Vánocům patří. Katalánci tímhle rituálem ukazují, že tradice nemusí být vážné, aby měly hluboký význam.
Rýžová vášeň, co nikdy nekončí
Ale vraťme se k tomu, co se v Katalánsku děje o Vánocích kolem stolu. Paella. To není jen jídlo. V Katalánsku má ještě hlubší význam než ve zbytku Španělska. Když totiž máte v zádech rýžová pole delty řeky Ebro, kde se pěstuje jedna z nejlepších rýží na světě, začnete si této suroviny vážit trochu jinak. Katalánci tvrdí, že „rýže spojuje“. A vánoční paella je toho důkazem.
Příprava paelly je rodinný rituál. Každý má svůj úkol. Děda hlídá, aby se rýže nepřipálila, babička dohlíží na šafrán, děti loupou krevety a maminka? Ta kontroluje, že všichni dělají, co mají. Nakonec se všichni shromáždí kolem stolu a z pánve nabírají, dokud je co. A tady v Katalánsku paella není jen ta „klasická“ valencijská s kuřetem a králíkem. Vánoční paella je sváteční – bohatá na mořské plody, šafrán a zeleninu. Případně obarvená ještě inkoustem ze sépie. Jedno je ale jisté: paella nikdy nechybí.
Katalánské Vánoce: radost na talíři i pod dekou
Katalánské Vánoce jsou vlastně jednou velkou oslavou. Oslavují přírodu – rýži z polí, krevety z moře, polínko ze dřeva. Oslavují rodinu – u stolu, kolem paelly i při tlučení do Caga Tió. A hlavně oslavují radost. Protože co jiného jsou Vánoce než hledání malých zázraků? Ať už se schovávají pod dekou polínka, nebo v obří pánvi zlatavé rýže.
Takže pokud někdy budete mít možnost prožít Vánoce v Katalánsku, zapomeňte na český salát a kapra. Připravte se na svátky, které voní po šafránu, moři a dětské radosti z nesmyslných tradic. Možná budete trochu zmatení. Možná se budete smát. Ale nakonec pochopíte, že i paella a polínko mohou vytvořit Vánoce, na které nikdy nezapomenete.
