Sdílet
S touto podivuhodnou večerní metamorfózou má osobní zkušenost překvapivé množství z nás. Za denního světla nepociťujeme zhola nic, případně jen velmi nenápadné diskomforty. Jakmile však hlava spočine na polštáři, tělo jako by zničehonic předložilo dlouhý účet potíží, o kterých doposud taktně mlčelo. Společným jmenovatelem této proměny přitom nemusí být nutně pokročilá noční hodina. Tím hlavním hybatelem je v mnoha ohledech obyčejná fyzika a vliv gravitace.
K ucpání nosních dutin může dojít už během pouhé čtvrthodiny
Dojem, že se nosní aparát ihned po ulehnutí neprodyšně uzavře, není zdaleka jen subjektivní iluzí. Odborníkům se tento fenomén podařilo zcela exaktně kvantifikovat. Studie publikovaná v odborném časopise Brazilian Journal of Otorhinolaryngology se zaměřila na sledování deseti zcela zdravých dobrovolníků a stejného počtu jedinců trpících rýmou. Výzkumníci měřili průchodnost nosu prostřednictvím akustické rinometrie nejprve v sedě a následně po patnácti minutách strávených vleže. Výsledky byly jednoznačné, ulehnutí vedlo u obou zkoumaných skupin k objektivnímu zmenšení minimální průřezové plochy i celkového objemu nosních dutin. Pacienti potýkající se s rýmou však tuto fyziologickou změnu vnímali o poznání dramatičtěji.
Nejde tedy v žádném případě o stav, kdy by člověk v řádu minut zázračně onemocněl. Za vším stojí vysoce logická reakce bohatě cévami protkané nosní sliznice na proměnu žilního tlaku a celkových hydrostatických poměrů v těle. Tkáň se zkrátka intenzivněji naplní krví, čímž se redukuje prostor nezbytný pro volné proudění vzduchu, a výsledkem je pocit neprůchodnosti. Výzkumný tým navíc poukázal na fakt, že jakmile se zdraví jedinci vrátili zpět do vertikální pozice, vnímání volného dechu se opět zlepšilo. U osob, které již svádějí boj s alergickou či virovou rýmou, nabírá tento efekt na výrazně nepříjemnější intenzitě. Jejich sliznice je totiž již zánětem podrážděná či zbytnělá. Poloha vleže tedy nevytváří problém z čista jasna, pouze funguje jako lupa, která zvýrazní to, co bylo přes den méně patrné.
Večerní kašel, jehož původ vůbec nemusí pramenit v plicích
Značně zrádným společníkem umí být i typický noční kašel. Naše prvotní úvahy nás automaticky směrují k průduškám či přímo k plicní tkáni, nicméně skutečný zdroj iritace se velice často nachází o poznání výše. Nos a vedlejší nosní dutiny se vyznačují nepřetržitou produkcí sekretu, kterou za standardních okolností náš organismus vůbec neregistruje. Jakmile však dojde k jeho nadměrné tvorbě, začne se tento hlen nenápadně spouštět po zadní stěně hltanu. Tento syndrom zadní rýmy se projevuje nutkáním k odkašlávání, nepříjemným pocitem překážky v krku, chrapotem a samotným kašlem. Takový kašel může být obtěžující zejména v noci. Do spektra možných příčin spadá široká paleta faktorů od alergií a infekcí přes některé léky až po gastroezofageální reflux. A právě v tomto bodě se příběhy našich dýchacích cest a trávicího traktu začínají nečekaně proplétat.
Přirozená zbraň žaludku aneb Neocenitelná výhoda gravitace
Lidské tělo disponuje důmyslným systémem mechanismů mezi žaludkem a jícnem, jejichž úkolem je bránit zpětnému toku žaludečního obsahu. Jestliže ovšem pacient trpí refluxním onemocněním, přechod do vodorovné polohy může celou situaci zhoršit. Obzvláště problematickým scénářem je ulehnutí v těsné návaznosti na konzumaci večerního jídla. Je přitom důležité zdůraznit, že gastroezofageální reflux se zdaleka nevyznačuje jen pálením žáhy. Odborné zdroje uvádějí, že mezi možné projevy GERD také chronický kašel či chrapot. Nezřídka se tak může stát, že se člověk celé týdny potýká s večerním drážděním ke kašli, aniž by jej napadla možná souvislost s trávicí soustavou.
Čas, do něhož směřujeme naši večeři, tu přitom může hrát významnou roli. Jedna kontrolní studie srovnávala 147 pacientů s refluxním onemocněním s 294 kontrolními účastníky odpovídajícího věku a pohlaví. I po zohlednění faktorů, jako byly kouření, konzumace alkoholu či BMI, dospěli autoři k pozoruhodnému zjištění. Jedinci, kteří uléhali ke spánku méně než tři hodiny po večeři, měli 7,45krát vyšší šanci na přítomnost GERD než ti, kteří mezi večeří a ulehnutím nechávali nejméně čtyři hodiny. Interval spolehlivosti byl poměrně široký, od 3,38 do 16,4, a studie dokládá asociaci, nikoli přímou příčinnou souvislost.
V žádném případě se však nejedná jen o akademickou hříčku. Klinická doporučení radí pacientům s GERD vyhýbat se jídlu dvě až tři hodiny před ulehnutím. U lidí s nočními obtížemi doporučují zvážit také zvýšení horní části lůžka.
Pozoruhodným detailem je i to, na jakém boku jsme zvyklí usínat. Gastroenterologické výzkumy ukazují, že poloha na pravém boku může podporovat noční i postprandiální reflux více než poloha na levém. Tento jev souvisí se samotným anatomickým uspořádáním žaludku a polohou gastroezofageální junkce vůči žaludečnímu obsahu.
Nad ránem se probouzejí k životu biologické hodiny
Vliv gravitace však není klíčem ke všem nočním trápením. Pro určitou skupinu pacientů se zásadním faktorem stává samotná biologická noc. Tento fenomén lze dobře ilustrovat na příkladu astmatu.
Výzkumníci z Brigham and Women’s Hospital a Harvard Medical School se pokusili oddělit působení spánku a běžného denního režimu od vlivu vnitřních biologických hodin. V jedné experimentální studii využili mimo jiné 38hodinový protokol nepřetržitého bdění v konstantních podmínkách a druhý téměř osm dní trvající protokol, při němž účastníkům posunuli cykly spánku a bdění.
Ukázalo se, že plicní funkce astmatiků skutečně podléhají cirkadiánnímu rytmu. Těch vůbec nejhorších parametrů dosahovaly během biologické noci, přibližně kolem čtvrté hodiny ranní. Pravděpodobnost použití úlevového bronchodilatačního inhalátoru byla během biologické noci přibližně čtyřikrát vyšší než během biologického dne.
Zde narážíme na pointu, která je klíčová. Člověk mnohdy nekašle pouze z důvodu vodorovné polohy. U některých chronických stavů může docházet ke zhoršování problémů kombinací několika faktorů – polohy těla, fyziologických změn spojených se spánkem a vlastního cirkadiánního rytmu organismu.
Zrádnost shodných symptomů pramenících ze zcela rozdílných příčin
Z výše popsaného důvodu by bylo chybou automaticky přisuzovat každý noční kašel refluxu a každý ucpaný nos sezonní alergii. I velmi podobný tělesný signál může být spouštěn odlišnými mechanismy a o jeho významu rozhoduje širší kontext. Pokud se po ulehnutí dostaví pokašlávání provázené kyselou pachutí v ústech a pálením za hrudní kostí, nabízí se jako jedna z možností reflux. Pokud člověk pociťuje spíše hlen stékající do krku, častěji polyká a má potřebu odkašlávat, může vstupovat do hry syndrom zadní rýmy. A jestliže se opakované ataky nočního kašle pojí se sípáním, dušností nebo tlakem na hrudi, je na místě pomýšlet také na astma či jiné onemocnění dýchacích cest.
V této souvislosti je nezbytné zmínit existenci symptomů, které by bylo nebezpečné svádět pouze na spací polohu. Závažná dušnost, vykašlávání krve, bolest na hrudi, potíže s polykáním, známky krvácení do trávicího traktu či nevysvětlitelná ztráta tělesné hmotnosti vyžadují lékařské posouzení. Právě poruchy polykání, krvácení a nevysvětlitelný váhový úbytek řadí gastroenterologická doporučení mezi alarmující příznaky, při nichž už není namístě domácí experimentování s množstvím podložených polštářů.
Lékaři tak z prostého povzdechu, že se tělo ozývá teprve v momentě ulehnutí, mohou získat překvapivě cennou informaci. Samotná věta sice diagnózu neurčí, může však napovědět něco o mechanismu obtíží. Několik minut v horizontální poloze prokazatelně mění poměry v nosních dutinách, u části lidí vytváří příznivější podmínky pro reflux a s postupující nocí vstupují do hry také cirkadiánní změny organismu.
Postel proto obvykle není místem, kde by se nemoc zničehonic zrodila. Může být pouze místem, kde se problém, který během dne zůstával nenápadný, konečně naplno projeví.
