Sdílet
Změna stravy, nepravidelný režim nebo stres z cestování mohou zažívání samozřejmě rozhodit také. Pokud ale jde o infekční průjem, ve hře mohou být bakterie, viry i paraziti. Světová zdravotnická organizace uvádí, že infekční průjmová onemocnění se šíří mimo jiné kontaminovanými potravinami a pitnou vodou.
Cestovatelský průjem není žádná rarita
Jak často podobné potíže cestovatele skutečně postihují, ukazují také česká data. Klinika infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol představila v roce 2025 výsledky dotazníkové studie, do které bylo zařazeno 410 cestovatelů. Zdravotní obtíže během cesty nebo po návratu uvedlo 66,3 procenta z nich a průjem prodělalo 38,3 procenta. Mezi nejčastější destinace účastníků patřila jihovýchodní Asie, subsaharská Afrika a Latinská Amerika.
Za cestovatelským průjmem nejčastěji stojí bakterie. Patří mezi ně některé průjmotvorné kmeny Escherichia coli, kampylobaktery, salmonely nebo shigely. Onemocnění ale mohou způsobit také viry, zejména noroviry, a prvoci, například Giardia duodenalis nebo Cryptosporidium. CDC ve svém Yellow Book 2026 uvádí, že během dvoutýdenního pobytu se cestovatelský průjem může podle destinace objevit přibližně u 30 až 70 procent cestovatelů.
Ve většině případů naštěstí nejde o problém, který by se táhl dlouhé týdny. Doc. MUDr. Ilja Tachecí, Ph.D., předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP, ve stanovisku společnosti k letním zažívacím obtížím vysvětluje, že naprostá většina těchto potíží spontánně odezní. Pozornost už ale vyžaduje průjem, který se protahuje, přidá se vysoká horečka nebo se začnou objevovat známky dehydratace.
Největší problém není samotný průjem
Při častém vodnatém průjmu tělo neztrácí pouze vodu, ale také elektrolyty, především sodík a draslík. Právě dehydratace může být nejzávažnější komplikací, zejména u dětí, starších lidí nebo osob s dalšími zdravotními problémy.
Proto nemusí stačit jen několik sklenic obyčejné vody. Při větších ztrátách tekutin mají smysl rehydratační roztoky z lékárny, které obsahují glukózu a minerální látky v poměru umožňujícím jejich účinnější vstřebávání ve střevě. WHO řadí perorální rehydrataci mezi základní postupy při léčbě dehydratace způsobené průjmem.
Na dostatečný příjem tekutin klade důraz také MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol. V doporučení zveřejněném Ministerstvem zdravotnictví současně upozorňuje, že antibiotika ani některá takzvaná střevní dezinficiens nemají být automatickou odpovědí na každý průjem. Jejich použití má vycházet z průběhu onemocnění a skutečné potřeby, nikoli z toho, že jsou zrovna v cestovní lékárničce.
Co si dát po návratu k jídlu?
Pokud se po návratu objeví průjem, není nutné automaticky nasadit několikadenní dietu založenou jen na sucharech a černém čaji. V první řadě je potřeba hlídat dostatek tekutin a doplnit minerály, které tělo při průjmu ztrácí. Jakmile se člověku vrátí chuť k jídlu a jídlo mu nedělá potíže, může se postupně vracet k běžné stravě. Americký National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases dokonce uvádí, že není nutné čekat, až průjem úplně ustane.
Na začátku většině lidí vyhovují spíše jednodušší jídla – rýže, vařené brambory, pečivo, banán, vývar nebo vařená zelenina. Na pár dní je naopak lepší ubrat alkohol, tučná jídla a větší množství kávy, protože mohou zažívání ještě více podráždit.
Po střevní infekci se někdy objeví i přechodná horší tolerance laktózy. Člověk, který běžně mléko bez potíží pije, pak může po sklenici mléka nebo některých mléčných výrobcích pociťovat nadýmání, křeče či zhoršení průjmu. V takovém případě má smysl jejich množství na krátkou dobu omezit, nikoli je ale preventivně vyřadit každému.
Pozor na vodu, led i jídlo
Nejvíc problémů obvykle nevzniká kvůli exotickému koření, ale kvůli vodě a způsobu, jakým se s jídlem zachází. V zemích, kde není kvalita vody spolehlivá, může být riziková nejen voda z kohoutku, ale také led v nápoji. CDC upozorňuje, že závadná voda se může stát zdrojem bakteriálních, virových i parazitárních infekcí a nemusí být bezpečná ani pro výrobu ledu nebo čištění zubů.
Opatrnost je namístě také u nedostatečně propečeného masa, syrových či jen lehce tepelně upravených mořských plodů, nepasterizovaných výrobků a potravin, které mohly být omyté závadnou vodou. U bufetů a předem připravených jídel je navíc podstatné, zda byla dostatečně chlazená, nebo naopak udržovaná v bezpečné teplotě. Právě dlouhé stání jídla v teple může být větším problémem než samotný typ pokrmu.
Ani drahý hotel přitom nepředstavuje absolutní záruku. Host zpravidla nevidí, jak dlouho potraviny čekaly před servírováním, odkud pocházela voda použitá při přípravě nebo jak přesně probíhala manipulace s jídlem v kuchyni.
Proč se potíže mohou objevit až doma?
To, že člověk absolvuje celou dovolenou bez jediného zažívacího problému, ještě infekci nevylučuje. Jednotliví původci mají rozdílnou inkubační dobu a právě v tom bývá jedna z příčin, proč se problém začne řešit až po návratu.
U bakteriálních a virových infekcí bývá nástup většinou rychlejší. U některých parazitů se ale první obtíže mohou objevit až po delší době. Člověk pak přiletí domů, několik dní normálně funguje a teprve potom začne mít průjem, křeče nebo výrazné nadýmání. Viníkem přitom nemusí být poslední oběd v Česku ani sendvič z letiště, ale jídlo nebo voda, s nimiž přišel do kontaktu o několik dní dříve.
Zvláštní pozornost si zaslouží průjem, který nepřestává. CDC v části věnované problémům po návratu z cest označuje za perzistující průjem obtíže trvající 14 dní a déle. V takové situaci už mezi příčinami výrazněji vystupují parazitární infekce, ale lékař může pátrat také po jiném onemocnění trávicího traktu nebo po postinfekčních změnách.
Jedním z typických původců déletrvajících potíží je Giardia duodenalis. K průjmu se může přidat nadýmání, bolesti břicha nebo nevolnost a obtíže se bez cílené léčby mohou táhnout podstatně déle než běžná několikadenní střevní infekce.
Kdy už domácí léčba nestačí?
Většina cestovatelských průjmů skončí bez závažnějších následků, existují však situace, kdy není rozumné čekat, zda se všechno samo srovná. Lékařské vyšetření je namístě při výrazné dehydrataci, neschopnosti přijímat nebo udržet tekutiny, krvi ve stolici, vysoké horečce nebo silné či zhoršující se bolesti břicha.
Také docent Tachecí doporučuje řešit s lékařem potíže, které se protahují déle než přibližně týden. Hranice čtrnácti dnů pak neznamená, že by člověk s horečkou nebo krvavým průjmem měl dva týdny vyčkávat. Jde o medicínské označení perzistujícího průjmu, při němž se mění i okruh příčin, po kterých lékař pátrá.
Pokud se tedy zažívací problémy po dovolené nelepší, vracejí se nebo jsou doprovázeny výraznějšími příznaky, samotná dieta a obsah domácí lékárničky už nemusí stačit. Lékaři je přitom dobré říci nejen to, jak dlouho průjem trvá, ale také odkud jste se vrátili, jak dlouho jste tam pobývali a kdy přesně se první problémy objevily. U infekce dovezené ze zahraničí mohou právě tyto informace výrazně zúžit okruh možných příčin.
