Sdílet
Málokterý údaj na obalu mate spotřebitele tolik jako energie. Jednou člověk sleduje kalorie, podruhé kilojouly, pak porovnává dvě různá balení a během chvíle se v číslech ztratí. Výsledkem bývá, že zákazník často vůbec netuší, kolik energie doopravdy přijímá. Renomovaná odbornice na výživu, Mgr. Věra Andrášková v publikaci Výživové údaje na obalech potravin: Jak je číst a jak jim rozumět vysvětluje, že energetická hodnota potravin se uvádí v kilojoulech i kilokaloriích. Zároveň upozorňuje: „Nadbytečný příjem energie může vést ke vzniku obezity.“
Právě obezita přitom často nevzniká jen přejídáním jako takovým, ale hlavně nenápadným podceňováním energetického příjmu. Lidé totiž velmi často vybírají výrobky podle dojmu. Jogurt s obrázkem sportující ženy nebo cereální tyčinka v přírodních barvách automaticky působí zdravěji než obyčejná sušenka. Jenže energetická hodnota může být velmi podobná.
Publikace zároveň připomíná, že referenční hodnota příjmu energie byla podle evropského nařízení stanovena na 2 000 kcal, respektive 8 400 kJ. Nejde ale o univerzální metr pro každého člověka. Potřeby sportovce, kancelářského pracovníka nebo seniora se samozřejmě výrazně liší. Přesto mnoho lidí bere tuto hodnotu téměř jako absolutní pravidlo.
Proteinová horečka často vítězí nad rozumem
Další oblastí, kde spotřebitelé chybují, jsou bílkoviny. Stačilo pár let marketingu a z proteinu se stal téměř statusový symbol zdravého životního stylu. Proteinové pudinky, proteinové chipsy, proteinové tyčinky. Člověk má občas pocit, že bez přídavku bílkovin dnes neprojde ani obyčejný rohlík.
Jenže bílkoviny nejsou kouzelný prášek nesmrtelnosti. Jsou důležité, ale jejich význam bývá často přehnaný. V. Andrášková v publikaci popisuje, že bílkoviny jsou základní stavební složkou organismu a podílejí se na správném fungování orgánů, svalů, enzymů i imunitního systému. Současně ale uvádí i doporučené množství. Denní potřeba činí přibližně 0,8 gramu bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti.
To znamená, že člověk vážící 75 kilogramů potřebuje přibližně 60 gramů bílkovin denně. Přesto dnes mnoho lidí konzumuje proteinové výrobky téměř automaticky, aniž by vůbec řešili, zda jejich příjem není už dávno dostatečný.
Právě tady vzniká další častý problém. Spotřebitel vidí velký nápis „high protein“, ale už nečte zbytek etikety. Výrobek pak může obsahovat vysoké množství cukru, tuku nebo kalorií, které marketing kolem bílkovin elegantně zastíní.
Sacharidy nejsou automaticky nepřítel
Velký chaos panuje také kolem sacharidů. Moderní stravovací trendy z nich často udělaly téměř veřejného nepřítele. Jenže podobně jako u tuků nebo bílkovin záleží hlavně na množství a typu. V publikaci stojí: „Sacharidy jsou pro organismus důležitým zdrojem energie.“ Přesto mnoho zákazníků při nákupu sleduje jen samotné číslo u sacharidů a automaticky předpokládá, že nižší hodnota znamená lepší výrobek.
Ve skutečnosti je důležitější hlavně položka „z toho cukry“. Právě ta ukazuje, kolik jednoduchých cukrů výrobek obsahuje. V. Andrášková upozorňuje, že čím více se hodnota cukrů blíží celkovému množství sacharidů, tím méně vhodný výrobek obvykle je. Jenže ani tady neplatí jednoduché pravidlo bez výjimek. Přirozeně se vyskytující cukry obsahují například mléčné výrobky nebo ovoce. Neochucený jogurt proto nelze automaticky házet do stejného pytle jako sladký dezert plný přidaného cukru.
Právě tato neschopnost rozlišovat bývá jednou z největších chyb moderního nakupování. Spotřebitel často reaguje na jedno číslo nebo jeden slogan, místo aby četl etiketu jako celek.
Tuk není sprosté slovo
Podobně zkreslený pohled mají lidé i na tuky. Jakmile se na obalu objeví vyšší číslo u tuku, mnoho zákazníků výrobek okamžitě odloží zpět do regálu. Jenže tuky nejsou jen strašák dietních plánů.
Publikace připomíná, že tuky slouží jako zásobárna energie, chrání organismus před tepelnými ztrátami a pomáhají vstřebávání některých vitaminů. Autorka zároveň uvádí: „1 gram tuků představuje energii 38 kJ.“
Důležitější než samotné množství tuku je ale jeho složení. Spotřebitelé často přehlížejí údaj o nasycených mastných kyselinách, přestože právě ten bývá zásadní. V publikaci se uvádí, že vyšší příjem nasycených mastných kyselin podporuje vznik aterosklerózy a krevních sraženin.
Naopak nenasycené mastné kyseliny, známé například jako omega-3 a omega-6, mají pozitivní vliv na zdraví člověka. Jenže právě tyto informace lidé často ignorují. Místo toho se rozhodují podle jednoduchého dojmu, že „méně tuku rovná se zdravější výrobek“. Realita bývá mnohem složitější. Nízkotučný výrobek může obsahovat více cukru, zatímco potravina s vyšším podílem kvalitních tuků může být z hlediska výživy vhodnější.
Největší problém? Lidé čtou přední stranu obalu
Zásadní problém dnešního nakupování spočívá v tom, že zákazníci často čtou hlavně to, co je napsané největším písmem. Marketingové slogany ale nejsou totéž co výživové údaje.
Přední strana obalu má upoutat pozornost. Proto bývá plná barev, výrazných tvrzení a lákavých slov. Skutečně důležité informace se ale většinou skrývají až vzadu v tabulkách a drobném textu.
A právě tam se často ukáže, že „fitness“ cereálie obsahují téměř stejné množství cukru jako běžné sladké lupínky nebo že „light“ výrobek kompenzuje nižší obsah tuku vyšším podílem jiných složek. Publikace Věry Andráškové proto nepřímo ukazuje jednu důležitou věc: výživové údaje nejsou formalita pro úředníky ani nudná čísla pro dietology. Jsou to informace, které mohou zásadně ovlivnit každodenní rozhodování spotřebitele.
A možná právě proto je největší chybou dnešní doby to, že lidé věnují více pozornosti tomu, co obal slibuje, než tomu, co skutečně říká.
