Sdílet
Brambory mají za sebou dlouhou cestu, která začala vysoko v Andách. Právě tam je pěstovali původní obyvatelé dávno předtím, než se v Evropě vůbec vědělo, že něco takového existuje. Řeč je o tisících let zpátky. Teprve s příchodem španělských conquistadorů v 16. století se tato skromná hlíza dostala přes oceán. A i když to Evropanům chvíli trvalo, než pochopili její potenciál, nakonec si k bramborám cestu našli. Ostatně hladomory udělaly své. Přesto i tehdy se objevovaly podivné předsudky — církev například v počátcích hleděla na bramboru s jistou nevolí, prý to nebyla potravina vhodná pro křesťana. Jakmile ale došly zásoby obilí, přešly i duchovní autority na praktičtější pohled.
O tom, jak důležité jsou brambory, dnes už pochybuje málokdo. Mezi světovými plodinami jim patří čtvrté místo, hned za pšenicí, kukuřicí a rýží. Každoročně se podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) sklidí víc než 370 milionů tun těchto hlíz. Když v roce 2008 OSN vyhlásila Mezinárodní rok brambor, byl to jeden z prvních oficiálních pokusů upozornit na klíčovou roli, kterou tato plodina sehrává v globálním měřítku. Časem k tomu přibyl i Mezinárodní den brambor.
Ten dnes připomíná nejen jejich agronomickou hodnotu, ale i jejich význam v boji s podvýživou a sociálními nerovnostmi. Nejde totiž jen o objem sklizně. Důležité je i to, co brambory obsahují: vitamín C, draslík, vlákninu a cenné antioxidanty. A hlavně – rostou tam, kde by jiné plodiny často vůbec nepřežily. Od horských svahů až po nížiny.
I proto se o bramborách začalo mluvit trochu jinak. Už dávno to není jen „příloha k masu“, ale čím dál víc se o nich mluví jako o jedné z potravin, které by mohly hrát klíčovou roli při hledání udržitelnější výživy v době, kdy se mění klima a přibývá obyvatel.
A pak je tu samozřejmě ta naše, česká, trochu sentimentální poloha: brambory jako surovina, bez které by neexistoval vánoční salát, knedlíky ani škubánky. Nebo legendární placka na sádle, kterou znaly všechny generace před námi. V tom je možná jejich největší kouzlo – zůstávají jídlem všech vrstev, které si nehraje na módní trendy a přitom v tichosti živí celý svět.
