Zředěný olej, olověná skořice i šachy s čajem:  Kdo (a jak) nás chrání před potravinovým podvodem?

Český i evropský potravinový trh patří mezi nejbezpečnější na světě. Důvodem je přísná pravidla, vyspělá legislativa a důsledná, transparentní kontrola. A právě v tomto rámci má nenahraditelnou roli Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Ta ročně provádí tisíce kontrol, sleduje původ surovin, chemické složení i označování výrobků. A pokud se někde objeví klam nebo falšování, velmi často jej SZPI nejen odhalí, ale také včas odstraní z trhu – dřív, než se problém vůbec dotkne spotřebitele.

Přesně tato prevence je důvodem, proč se i při rozsáhlém monitoringu zjistí jen minimum pochybení. Podle zprávy SZPI z let 2021–2023, která porovnávala více než 150 vzorků potravin prodávaných v Česku a zahraničí, bylo porušení zákazu dvojí kvality potvrzeno pouze v jediném případě. Konkrétně šlo o rozdíl mezi použitým rostlinným tukem – zatímco v západní verzi výrobku byl použit slunečnicový olej, v české palmový. To není jen detail, ale důkaz, že český trh je nejen bezpečný, ale také důsledně monitorovaný a homogenní. A že narazit v obchodě na „něco úplně jiného“ je v tuzemsku skutečně výjimečné.

Od července 2024 navíc platí přímý zákaz tzv. dvojí kvality. Pokud má produkt na českém trhu obal shodný s výrobkem ze zahraničí, musí obsahovat i shodné složení. Pokud tomu tak není, jedná se o klamání spotřebitele – a inspektoři mohou uložit pokutu až do výše 50 milionů korun. Tato pravidla, ač legislativně poměrně nová, dávají inspekci do ruky silný nástroj k ochraně spotřebitele. A jejich zavedení je zároveň důkazem toho, že evropský systém nezakrývá realitu, ale naopak jí průběžně přizpůsobuje kontrolní mechanismy.

Produkce ze třetích zemí je dlouhodobě problémová

Jiná je situace u produktů ze třetích zemí, tedy mimoevropských trhů, kde pravidla nejsou tak přísná a dohled bývá sporadický. A právě zde se často rodí případy, které vzbuzují pozornost – od čajových směsí vydávaných za skotské plantáže až po skořici kontaminovanou olovem. V roce 2024 se taková skořice dovezená z Ekvádoru dostala na trh Spojených států. Obsahovala olověný chromát, přidaný kvůli zvýšení hmotnosti, a způsobila zdravotní potíže u několika dětí. Stejně problematická byla v témže roce i bílá cibule z Číny, kterou Filipíny zakázaly kvůli obsahu těžkých kovů a salmonely.

Evropská unie ale těmto scénářům předchází systematicky. Prostřednictvím sítě RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed) se jakákoli závadná potravina rychle identifikuje a stahuje z trhu dřív, než by mohla ohrozit zdraví lidí. Česká inspekce je přímou součástí této sítě a informace sdílí v reálném čase s kolegy napříč EU.

To, že k falšování dochází, zůstává faktem. Jak připomíná Dr. Saskia Van Ruthová z University College v Dublinu, „už před tisíci lety se začaly falšovat oleje, med, víno, obilí. S rozvojem zpracovatelských metod se přidávaly další látky, které tam nepatří – především ty, které zvýší objem za minimální cenu.“ A také dodává, že podvody se zvyšují se složitostí dodavatelského řetězce. Nejde však o to, že by jich byl více, ale že jsou dnes chytřeji maskované.

Právě proto má smysl připomínat, že český spotřebitel není bezbranný. A už vůbec není vystaven riziku pokaždé, když sáhne po neznámé značce. Naopak. Díky práci SZPI a nastavení evropské legislativy se u nás potraviny sledují s precizností, která nemá v jiných částech světa obdoby.

Ano, falšování existuje – ale systém funguje. Zásahy inspektorů, laboratorní analýzy a mezinárodní spolupráce denně brání tomu, aby se potraviny stávaly nástrojem podvodu.