Sdílet
Avokádo je sice „trendy“ – ale také extrémně náročné na vodu, transport a půdu. Průměrné avokádo z Mexika „stojí“ zhruba 320 litrů vody. To je ekvivalent pěti sprch. Aby toho nebylo málo – v některých částech Mexika, třeba ve státě Michoacán, se avokádo postupně ocitlo v nepříliš voňavých rukou. Produkci tam ovládly drogové kartely. Tlačí na farmáře, vybírají výpalné a kvůli ziskům mizí lesy, včetně těch chráněných. Už v roce 2018 o tom psal The New York Times. V článku varoval, že čím víc se avokádo prodává v USA, tím větší problémy mají lidé tam, kde roste.
Zatímco spotřebitelé v Evropě řeší, zda si na toast dají chili nebo sůl z Maldonu, farmáři v Jižní Americe čelí výhrůžkám, pokud nezaplatí „daň za plodinu“. Právě proto někteří šéfkuchaři – např. Tom Hunt, zastánce udržitelné gastronomie – avokádo z menu zcela vyřadili. „Existují i jiné cesty, jak vytvořit krémovost a tučný profil v pokrmu. Nemusíme se spoléhat na surovinu, jejíž produkce ničí místní komunity,“ řekl Hunt pro The Independent (2020).
Kultovní brunch s hořkou pachutí
Na povrchu je to jen toast. Lehce opečený, pokapaný citronem, zdobený poloměkkým vejcem, případně posypaný sezamem nebo paprikovým olejem. Vizuální koncert pro oko – a algoritmus. Hashtag #avocadotoast se na Instagramu těší více než milionu příspěvků, TikTok ho převyprávěl do desítek vizuálních variací. Jenže právě jeho dokonalost – a cenovka kolem 250 korun v pražských bistrech – začala být terčem posměchu i kritiky.
Australský podnikatel Tim Gurner v roce 2017 vešel do historie výrokem, že mladí si nemohou dovolit vlastní bydlení, protože „utrácí za snídaně s avokádem za 19 dolarů“. Výrok způsobil mediální lavinu, ale něco na něm ulpělo – toast se zeleným plodem přestal být jen jídlem. Stal se sociálním signálem.
Ekologická daň za zelenou dužinu
Zdaleka největší ekologickou zátěží je spotřeba vody. Mexiko, Chile nebo Peru – hlavní producenti avokáda – čelí suchu. A přesto se hektary půdy zavlažují právě kvůli této plodině. V Chile problém eskaloval už v roce 2019. Lidé tam vyšli do ulic – důvodem byly umělé odklony vodních toků, které měly sloužit k zavlažování avokádových plantáží, zatímco okolní krajina vysychala. A není to jen lokální problém. Podle některých studií patří avokádo řadí mezi nejméně udržitelné plodiny. Hodnotila se spotřeba vody, ekologická stopa dopravy i dopad na biodiverzitu – a výsledek nebyl lichotivý.
Jak vyplývá z analýz, kvůli rozšiřování avokádových polí dochází k masivnímu odlesňování. A často nelegálně. Stromy shoří v „náhodném“ požáru a půda se pak nenápadně převede na zemědělskou.
Existuje vůbec etické avokádo? Odpověď není jednoduchá. Některé bioprodukty z Nového Zélandu nebo Španělska mají nižší uhlíkovou stopu, jsou ale o poznání dražší a obtížněji dostupné. Eticky pěstované avokádo existuje – ale nelze to poznat podle vzhledu. Fairtrade certifikace u avokáda je zatím v plenkách…. a spotřebitel tedy bez informací.
Alternativou je zaměření na lokální a sezónní suroviny – třeba hráškový mash s vejcem, hummus s citronem a chilli, nebo fermentovaný celerový salát s ořechovým máslem. Esteticky možná mírný downgrade. Eticky je to však významný krok kupředu.
Zdroj: Autorský text, IDnes.cz, Deník Alarm
