VYZKOUŠENO: Měsíc jsme jedli podle výživových doporučení – co nám nejvíce „nafouklo“ rozpočet?

Český statistický úřad (ČSÚ) ve svých pravidelných šetřeních Statistiky rodinných účtů uvádí, že průměrná česká domácnost vydá za potraviny přibližně 3 000 korun na osobu měsíčně. K tomu připočtěme zhruba 400 korun za nealkoholické nápoje. Pro modelovou čtyřčlennou rodinu to znamená rozpočet 13 600 korun. Na první pohled se to zdá jako logické číslo, jenže průměr je v tomto případě extrémně zavádějící. Zahrnuje totiž široké spektrum od domácností na hranici chudoby až po ty velmi majetné.

Rozhodla jsem se proto pro radikální krok: jeden celý měsíc jsem detailně sledovala výdaje naší rodiny (dva dospělí a dvě dospívající děti). Nešlo o měsíc rozmařilosti, naopak. Držela jsem se úsporné strategie: žádné rozvozy hotových jídel, žádné impulzivní nákupy u pokladen, žádné luxusní delikatesy, které v košíku skončí jen pro radost. Přesto se náš účet zastavil nad hranicí 20 000 korun. Ten propastný rozdíl mezi „oficiálním průměrem“ a realitou rodiny, která chce jíst kvalitně, mě donutil k hlubší analýze. Proč je propast mezi sytostí a kvalitou tak hluboká?

Maso pod mikroskopem: Proč odmítám platit za „tekutý podvod“

Zásadním bodem, kde se můj rozpočet rozchází se statistikou, je maso. Rozhodla jsem se nakupovat výhradně maso z českých chovů a farmářské výrobky s jasným původem. Není to z mé strany snobství, ale výsledek studia kontrolních závěrů Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI). Pokud se podíváte na tiskové zprávy SZPI k drůbežímu masu, zjistíte, že inspektoři opakovaně narážejí na problematiku tzv. „přidané vody“.

Zprávy SZPI jasně hovoří o případech, kdy drůbeží maso obsahovalo nadlimitní množství vody nebo technologicky přidaných láků, které nebyly řádně deklarovány. Výrobce do svaloviny vpraví roztok, který zvýší hmotnost, ale sníží výživovou hodnotu. Jako spotřebitel pak v levném balíčku platíte za vodu cenu masa. SZPI v minulosti odhalila šarže, kde skutečný obsah vody neodpovídal informacím na obalu. To je přesně ten moment, kdy se „levné“ maso stává nejdražší položkou v košíku. Platíte za objem, který se vám na pánvi vypaří před očima.

Stejně alarmující je situace u mražených ryb. SZPI dlouhodobě kontroluje tzv. glazování. Glazura je ochranná vrstva ledu, která má bránit vysychání, ale v mnoha případech slouží k umělému navyšování hmotnosti. SZPI upozornila na případy, kdy podíl rybí svaloviny byl významně nižší, než sliboval obal. Kupujete kilogram ryby, ale po rozmrazení vám v cedníku zbude sotva 700 gramů masa. To je důvod, proč volím čerstvé ryby. Cenový rozdíl je sice na první pohled drastický, ale platím za čistou bílkovinu, nikoli za zmrzlou vodu z vodovodu.

Rybí dilema: Zdraví jako luxusní komodita

Výživová doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) i Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) se shodují: pro prevenci kardiovaskulárních chorob bychom měli konzumovat alespoň dvě porce ryb týdně, z toho jednu tučnou (např. losos nebo makrela). Pro naši čtyřčlennou rodinu to znamená matematiku, která rodinný rozpočet neúprosně drtí.

Jedna porce pro dospělého a dospívající dítě je cca 150 g. Celkem tedy 600 g na jednu večeři. Při dvou porcích týdně potřebujeme 1,2 kg ryb. Měsíčně to činí necelých 5 kilogramů. Pokud sáhnu po čerstvém filetu z lososa, jehož cena se v kvalitních rybárnách dnes běžně pohybuje kolem 750 Kč/kg, dostávám se na šokujících 3 750 korun měsíčně jen za tuto jednu položku! Pokud bychom zvolili o něco levnější alternativu, jako je čerstvý pstruh (cca 450 Kč/kg), stále jsme na 2 250 korunách. V našem současném rozpočtu si takovou kvalitu dovolíme maximálně jednou měsíčně, právě kvůli ceně. Zařazení ryby dvakrát týdně by tedy znamenalo navýšení rozpočtu o více než tři tisíce korun měsíčně.

Ovoce a zelenina: 72 kilogramů disciplíny

Dalším pilířem je doporučení SZÚ a WHO ohledně konzumace ovoce a zeleniny. WHO stanovuje minimum na 400 g denně. SZÚ jde ve svých materiálech (např. Potravinová pyramida SZÚ) dál a doporučuje 600 g, rozdělených v poměru 2:1 ve prospěch zeleniny. Pro čtyřčlennou rodinu je to 2,4 kg denně. Za měsíc (30 dní) musíme domů dotáhnout 72 kilogramů rostlinné stravy.

Tady musíme být v cenách realističtí. Zapomeňte na 35 korun za kilo. Pokud nechcete jíst jen brambory a cibuli, ale kupujete sezónní papriky (80–120 Kč/kg), rajčata, která chutnají jako rajčata (100–150 Kč/kg), nebo brokolici a listové saláty, průměrná cena mixu zeleniny se dnes pohybuje spíše kolem 65–80 Kč za kilogram. Navýšení o 30 kg zeleniny a ovoce tedy neznamená tisícovku, ale spíše 2 000 až 2 400 korun měsíčně. Zelenina tedy sice není tak drahá jako losos, ale při požadovaném objemu se v rozpočtu projeví velmi citelně. Přiznávám, že desátý den experimentu nám už ta zelenina lezla i ušima a krájení nekonečných salátů vyvolávalo v kuchyni lehké napětí.

Luštěniny, sůl a celozrnná past

Kvalitní jídelníček ale není jen o kilech mrkve. Doporučení SZÚ jasně definují další parametry:

1. Vláknina: Alespoň 30 g denně. To znamená přechod na celozrnné pečivo, těstoviny a natural rýži. Rozdíl v ceně mezi bílým rohlíkem a kvalitní žitnou bulkou je klidně pětinásobný.

2. Sůl: Pod 5 g denně. To vylučuje většinu levných uzenin a zpracovaných potravin, které jsou solí doslova nabité jako konzervantem.

3. Cukr: Omezení volných cukrů pod 10 % celkového energetického příjmu. Sbohem slazeným nápojům, které v průměrném košíku ČSÚ tvoří nemalou položku.

4. Omezení uzenin: Šunka nejvyšší jakosti (nad 95 % masa) stojí kolem 450–550 Kč/kg. Levné náhražky plné soli a škrobu sice stojí polovinu, ale v kvalitním jídelníčku nemají co dělat.

5. Luštěniny: Pravidelné zařazení alespoň 2x týdně. Tady musím uznat, že luštěniny jsou ekonomickým zachráncem. Čočka, cizrna nebo fazole jsou levné, syté a nutričně fantastické. Dokážou částečně nahradit drahé maso a rozpočet přitom „vydýchá“ i ty dražší ryby.

Finální účtování: Kolik stojí „ideální“ měsíc?

Když jsem všechna tato data sečetla a konfrontovala je s naším současným stavem, dostala jsem se k zajímavým, leč tvrdým číslům. Pokud bychom k našemu stávajícímu režimu, kdy už teď nakupujeme kvalitně (nad 20 000 Kč), přidali důsledné dodržování všech doporučení, vypadalo by to následovně:

1. Ryby 2x týdně (losos/pstruh): + cca 3 200 Kč

2. Navýšení zeleniny na 600 g/den: + cca 2 200 Kč

3. Kvalitní celozrnné produkty a mléčné výrobky: + cca 1 000 Kč

Dostáváme se k navýšení zhruba o 6 400 korun měsíčně. To znamená, že bychom se pohybovali spíše kolem 26 000 až 27 000 korun měsíčně.

Co z toho plyne pro českého spotřebitele?

Můj měsíční experiment navíc odhalil několik zásadních pravd. Za prvé, statistický průměr 13 600 korun pro čtyři osoby je sice reálný, ale je to rozpočet na „přežití“, nikoli na prosperitu. Je to jídelníček postavený na kompromisech, které se dříve či později projeví na zdravotním stavu. Za druhé, pokud odmítáte jíst vodu v drůbežím mase a led v rybách, automaticky se stáváte „nadprůměrným“ spotřebitelem. Kvalita u masa je v Česku draze vykoupená daň za to, že chceme vědět, co jíme.

Za třetí – důsledné dodržení všech výživových doporučení znamená v roce 2026 výdaj přesahující 26 000 korun měsíčně. Nejdražší položkou zůstávají zelenina a čerstvé ryby. Zdravé stravování není drahé proto, že je „zdravé“, ale proto, že v něm odmítáme platit za vodu, led a prázdné kalorie v levných náhražkách. Skutečný ekonomický balanc leží v bodě, kde kvalitu a doporučení skloubíme s tím, co je rodinný rozpočet ještě ochoten unést a to je, bohužel, stále dost obtížné…