Vraťme se k ohni: proč je vaření v přírodě víc než jen jídlo?

Bez ohně by nebyla kultura jídla tak, jak ji známe dnes. Archeologické nálezy z Izraele dokazují, že lidé začali ovládat oheň před více než 300 tisíci lety. Zároveň existují indicie, že právě tepelná úprava potravy urychlila evoluci člověka – umožnila zmenšení čelistí, zvětšení mozku a lepší využití živin. Oheň tedy není jen technický prostředek, ale základní předpoklad lidského vývoje.

V každé kultuře pak vznikly vlastní formy venkovní kuchyně. Indiánské kmeny v Americe připravovaly maso na rozpálených kamenech a v jámách vyložených žhavým uhlím, Asiaté vyvinuli sofistikovaná ohniště, která se stala centrem rodinného života, a Evropané se naučili sušit, udit a fermentovat, aby jídlo uchovali přes zimu. A i když moderní svět přinesl sporáky, elektrické trouby a mikrovlnky, touha po otevřeném plameni nikdy nezmizela.

Mistři plamenů: Mallmann a Nilsson

Argentinský šéfkuchař Francis Mallmann je zosobněním kulinárního romantismu ohně. Ve své knize Seven Fires popisuje sedm technik přípravy na plameni – od grilování přes pečení v popelu až po zavěšování masa nad uhlíky. „Vaříme je opravdu pomalu. Vytvoříme oheň všude kolem a jídlo zavěsíme doprostřed. Například rib-eye připravujeme deset hodin,“ vysvětlil v rozhovoru pro The Splendid Table. Podle něj není vaření u ohně jen kuchařská metoda, ale životní filozofie: „Zvedněte se z křesla, pohovky nebo kanceláře a jděte ven,“ říká.

Na opačném konci světa stojí Magnus Nilsson, dlouholetý šéfkuchař legendárního švédského Fävikenu. Ten svůj styl nestavěl na plamenech, ale na respektu k přírodě, surovinám a místní tradici. Fermentoval, sušil, konzervoval, aby uchoval úrodu přes dlouhé zimy. „Lidé přicházejí na více kreativních nápadů, když jim nastavíte určité hranice,“ řekl pro The Talks. A v souvislosti se svou Nordic Cookbook dodal: „Mým cílem bylo zdokumentovat současnou, každodenní severskou potravinovou kulturu… Abyste porozuměli současnosti, musíte rozumět tradici.“ Oba kuchaři ukazují, že návrat k ohni a přírodě není krok zpět, ale cesta k autentičnosti.

Česká odpověď: Chilli Ta a terapie tichem

V českém prostředí se této filozofie chopila kuchařka a influencerka Chilli Ta. Ve svých videích se vydává do přírody, kde připravuje jednoduché, ale promyšlené pokrmy přímo na ohni. „V dnešní uspěchané době sociálních sítí a levného dopaminu je podle mě potřeba si naordinovat přírodu a ticho,“ vysvětluje. Videa jsou beze slov, jen praskání dřeva, syčení jídla na litinové pánvi, zpěv ptáků. Divák nevnímá jen recept, ale celý proces zpomalení.

„Člověk v ruchu každodenních povinností řeší většinou urgentní věci, ale nemá čas na důležité: kam spěju, jsem spokojená, co mi dává smysl? To, co pohání moji kreativitu, je schopnost se nudit,“ dodává. Právě tato schopnost dát si prostor, být chvíli „jen tak“ a uvařit si obyčejné jídlo venku, je jádrem jejího projektu.

Vaření v přírodě je víc než kulinářská technika. Je to způsob, jak se oprostit od spěchu, jak dát prostor tichu a jednoduchosti. Připomíná nám, že nepotřebujeme složité recepty ani drahé vybavení – stačí oheň, pár surovin a ochota zpomalit. Ať už si venku uvaříte polévku z kotlíku, brambory v popelu nebo jen opečete chleba na proutku, vždy zjistíte, že chutná jinak – plněji, opravdověji, autentičtěji. A to je možná ten největší luxus dnešní doby.