Sdílet
Inspektoři Státní veterinární správy (SVS) při kontrole narazili na 760 kilogramů oslizlého a zapáchajícího vepřového masa. „Za zjištěná porušení legislativy hrozí provozovateli sankce až do výše 10 milionů korun,“ uvedl tiskový mluvčí SVS Petr Vorlíček. Maso přitom nebylo ani označeno k vyřazení, ani odděleno od zásob, které měly sloužit k lidské spotřebě. Veterináři proto zásilku obarvili a nařídili její likvidaci v asanačním podniku.
Hygienické selhání
Kontrola ukázala i na závažné strukturální a hygienické nedostatky. Zanedbaná sanitace, údržba prostor i technologie – v místech, kde by se mělo dbát na absolutní čistotu. Takové prostředí je ideální živnou půdou pro množení patogenů, které mohou vést k vážným zdravotním komplikacím spotřebitelů.
Když maso není jen maso
Nejde však o první případ, kdy český trh zaskočila podobná kauza. V roce 2019 zasáhla republiku aféra s polským hovězím z poražených nemocných krav. O dva roky později veterináři odhalili nelegální bourárnu na jihu Čech, kde se našly stovky kilogramů masa bez původu. A kdo by zapomněl na metanolovou aféru z roku 2012, která sice souvisela s alkoholem, ale ukázala, jak fatální následky může mít obcházení pravidel.
Ekonomický tlak jako nebezpečná zkratka
Proč se provozovatelé uchylují k tak riskantním praktikám? Nejčastější odpovědí je ekonomický tlak. Rostoucí ceny energií, nájmů i surovin vedou některé podniky k úsporám tam, kde by se šetřit nikdy nemělo. Jenže u potravin neexistuje kompromis – jakmile je surovina zkažená, stává se odpadem. Pokus „ušetřit“ v takových situacích může zničit nejen pověst, ale i samotný podnik.
Spotřebitel jako poslední instance
Případy, jako je ten z Brněnska, ukazují, proč je kontrolní systém nezastupitelný. Spotřebitelé však nejsou bezmocní. Při nákuxapu masa je vhodné všímat si nejen barvy a vůně, ale také toho, zda prodejna působí čistě a profesionálně. V případě pochybností je vždy možné obrátit se na SVS nebo Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci.
Nález třičtvrtě tuny nevyhovujícího masa je dalším z řady varovných signálů, že v potravinovém řetězci se vždy může najít slabý článek. Jeho odhalení je dobrou zprávou – ukazuje, že kontrolní systém funguje. Zároveň je ale připomínkou, že důvěra spotřebitelů není samozřejmost a že jediné místo, kde lze na potravinách opravdu „ušetřit“, je jejich bezpečná likvidace, ne riskantní uvádění do oběhu.
