Sdílet
Naprostá většina exotického ovoce, které se dostává do Evropy, se sklízí ve fázi technologické, nikoli konzumní zralosti. Jinak by dlouhou cestu lodí nebo letadlem jednoduše nepřežila. Tropické plody určené k dálkové přepravě se sbírají v okamžiku, kdy jsou sice fyziologicky vyvinuté, ale chuťově ještě střídmé, což se projevuje nižším obsahem cukrů a aromatických látek, než jaké by měly při přirozeném dozrání na rostlině – to je také důvod, proč nám například během dovolené v exotických destinacích chuť některých plodů, i těch známějších, přijde více plná.
Ovoci neprospívá ani dlouhodobé skladování v řízené atmosféře. Tento způsob sice zpomaluje kažení, ale zároveň omezuje tvorbu těkavých aromatických sloučenin, které jsou zásadní pro výslednou chuť. Je také nutné přičíst fakt, že u řady exotických druhů je navíc schopnost dodatečného dozrávání po sklizni jaksi omezená, což zapříčiňuje, že chuťový deficit vzniklý předčasnou sklizní už nelze plně dohnat, a to ani při správném skladování v cílové zemi.
Diskutabilní je pak i nutriční profil. Přestože exotické ovoce vyvolává dobrý vizuální dojem, jeho výživová hodnota nebývá ve srovnání s běžným ovocem nijak výjimečná. Řada těchto plodů obsahuje velmi vysoký podíl vody, často přes 80 procent hmotnosti, zatímco množství vlákniny, vitamínů a minerálních látek se pohybuje spíše v nízkých až středních hodnotách. U plodů jako pitahaya, karambola nebo papája je obsah vlákniny i energetická hodnota relativně nízká. To sice může vyhovovat lidem, kteří touží po potravinách s osvěžující aurou lehkosti, nicméně v globálním pohledu je nelze považovat za významný zdroj klíčových živin. Přínos exotického ovoce tak spočívá především v rozmanitosti chutí, textur a přítomnosti některých sekundárních rostlinných látek, nikoli v tom, že by nutričně převyšovalo tradiční ovoce pěstované v mírném pásmu.
To ovšem neznamená, že by exotické ovoce nemělo na našem stole místo. Právě naopak. Jednou za čas je dobré vystoupit ze zaběhnutých chutí, zpomalit a dát prostor jinému chuťovému vjemu, protože
má prokazatelný vliv na to, jak vnímáme jídlo obecně. Poznatky ze senzorické vědy ukazují, že opakovaná expozice novým chutím a texturám zvyšuje chuťovou citlivost, snižuje odmítání neznámých potravin a podporuje pestřejší stravovací návyky.
Draší ovoce bez dračí síly i karambola pro efekt
Pitahaya, známá jako dračí ovoce, patří k vizuálně nejvýraznějším plodům vůbec. Sytě růžová nebo purpurová slupka, černá semínka a pravidelná struktura dužiny působí téměř dekorativně. Botanicky pochází ze Střední Ameriky a Mexika. Dnes se však pěstuje především v jihovýchodní Asii, Izraeli nebo Austrálii. Roste na popínavých kaktusech rodu Hylocereus a sklízí se ručně. Chuť pitahayi je jemná, svěží a spíše neutrální. Bílé odrůdy působí velmi nenápadně, červenomasé jsou aromatičtější. Pitahaya je ovoce pro ty, kdo ocení lehkost, nikoli výraznou chuť.
Hvězdicové ovoce z jihovýchodní Asie známé jako karambola, sází především na vzhled. Po nakrájení vytváří pravidelné hvězdy, které na talíři fungují jako přirozená dekorace. Chuť je lehce kyselkavá, osvěžující a spíše vodová. Její chemické složení, včetně nízkého obsahu cukrů a vyššího podílu organických kyselin. Dobře vyzrálá karambola je žlutá, s lehce zhnědlými hranami. V kuchyni funguje spíš jako doplněk než jako hlavní chuťový prvek.
Rambutan a mangostan: Vzácné hvězdy vánočního stolu
Rambutan naopak zaujme hned na první pohled. Chlupatá slupka a syté barvy z něj dělají jeden z nejvýraznějších plodů v regálu. Pochází z Malajsie a Indonésie a chuťově se blíží liči, tedy jemně sladkému a lehce květinovému profilu. Zásadní je ale čerstvost. Rambutan patří mezi plody s velmi krátkou trvanlivostí po sklizni a jeho kvalita klesá rychle. Čerstvý rambutan je šťavnatý a jemný, starší kusy bývají chuťově nevýrazné.
Mangostan má mezi exotickým ovocem téměř kultovní pověst. V zemích původu je považován za jeden z nejchutnějších plodů vůbec. Jeho bílá dužina je krémová, sladkokyselá a velmi vyvážená. Do Evropy se však dostává jen v omezeném množství a je extrémně citlivý na skladování i přepravu. Pokud se ale podaří narazit na kvalitní kus, patří mangostan k těm plodům, které dokážou příjemně překvapit.
Papája bývá často prvním exotickým ovocem, po kterém lidé sáhnou, ale zároveň patří k těm nejrozporuplnějším. Velký oranžový plod působí jako příslib sladkosti, chuť je však jemná a silně závislá na zralosti.
Zralá papája je měkká, lehce nasládlá a aromatická, zelená chutná ploše. Typické aroma nemusí být každému příjemné, přesto má papája své místo, zejména v kombinaci s citrusy, limetou nebo kořením, kde její jemnost dobře funguje.
Exotické ovoce tedy není o nutričním zázraku ani o jistotě chuti. Je spíš o zvědavosti, ochotě zpomalit a dát šanci něčemu, co nehraje na první dobrou. A právě k tomu se sváteční čas možná hodí víc, než si běžně připouštíme.
