Sdílet
Vánočka se považuje za luxusní pečivo. Již od středověku byla uměleckým dílem cechovních mistrů v oboru pekař. Byla také drahá, takže si ji mohl dovolit jen zámožný měšťan. Původně se nazývala calta, má dlouhý historický vývoj, dokonce i v jejích jednotlivých pramenech je sdělení důležitých symbolů. Jak je nepoplést?
Symbolika, pověry a magie kolem vánočky
Přesnou symboliku vánočky rozebral pro ředitel Regionálního muzea v Kolíně Vladimír Rišlink: „Tvar měl symbolizovat miminko, rozdávala se jako výslužka a každý člen rodiny, včetně služebnictva dostávali vlastní. Hospodář proto, aby měl úrodný rok.“
V minulosti nebyla příprava vánočky jen kulinární úkon, ale rituál, který měl zajistit klid v domě i přízeň nadcházejícího roku. Mlčení při zadělávání těsta nebylo samoúčelné – věřilo se, že zvuk a rozptylování mohou narušit jemné „pracování“ těsta a především magickou rovnováhu, která se během přípravy vytvářela. Ten, kdo vánočku tvořil, měl být plně soustředěný, téměř až v kontemplativním stavu, protože jakákoliv nepřesnost nebo nervozita se podle lidové představy mohla projevit na výsledku. Není tedy překvapením, že příprava vánočky byla spojena se striktním zákazem účasti dětí.
Právě z této představy vyrůstá i pověra o prasklé vánočce. Prasklina nebyla vnímána jako technická chyba, ale jako znamení. Pokud těsto při pečení popraskalo, brala to domácnost jako varování, že příští rok bude složitý – že do rodiny může přijít nemoc, špatná úroda nebo finanční starosti. Vánočka byla symbolem rodinné soudržnosti a prosperity a její stav po upečení se četl podobně jako znamení v přírodě nebo ve snech. Neúspěšná vánočka vysílala zprávu, že v domě je něco nevyrovnaného, a lidé ji brali velmi vážně.
Luxusní ingredience i hluboká symbolika
Vánoční pečivo, ať už pochází z Německa, Itálie, Skandinávie nebo Spojených států, má společné kořeny a překvapivě podobné ingredience, jak vysvětluje Jarrett Melendez pro Epicurious. Připomíná, že tyto sváteční chleby byly historicky syté, plné sušeného ovoce a rozinek, které patřily mezi tehdejší luxusní suroviny, a že téměř každá rodina měla svůj vlastní, přísně střežený recept.
Německá vánoční štola se připravuje s několikaměsíčním předstihem a svou hutnost získává díky sušenému ovoci a marcipánu, tedy složkám, které přirozeně zpomalují kynutí a dávají pečivu těžší, bohatší strukturu. Italské panettone naopak stojí na nadýchaném mléčném těstě, provoněném pomerančovou kůrou, zázvorem nebo badyánem, a v některých regionech se do něj vkládá mince pro štěstí – kdo ji najde, má mít finančně příznivý rok. Do severských dobrot se tradičně přidávají ořechy, ať už mleté či celé, které symbolizují plodnost a hojnost.
Ve Spojených státech se podobné tradice mísí v jediném sousedství – rodiny pečou podle toho, odkud pochází jejich předci a jaké vánoční zvyky chtějí udržet. Společné však bývá to, že sváteční pečivo chutná výborně s medem a máslem, kdysi rovněž považovanými za luxusní suroviny, které dokázaly dodat obyčejnému těstu slavnostní rozměr. A co se nesní v den oslav, nemusí přijít nazmar. Kynuté těsto lze následující den proměnit ve francouzský toust – stačí jej nakrájet, opéct na másle a lehce pocukrovat. Bez plýtvání a s novou chutí, která dokáže překvapit i ty, kteří domácí vánočky či štoly znají od dětství.
