Sdílet
Počátky této katastrofy hledejme na přelomu 17. a 18. století. Anglie tehdy válčila s Francií a chtěla ji srazit na kolena i hospodářsky. Stát agresivně podporoval domácí výrobu destilátů z obilí. Cíl byl jasný: oslabit dovoz francouzského vína a najít odbyt pro přebytky zemědělců. Jenže se to vymklo z rukou. Legislativa se uvolnila natolik, že pálit a prodávat mohl prakticky kdokoli. Žádná kontrola, žádná pravidla. Cena ginu se zřítila k zemi a dostupnost explodovala. Gin byl levnější než pivo a silnější než cokoli, co lidé do té doby znali. Bezpečnost a kvalita neexistovaly.
Město na pokraji propasti
Londýn té doby byl přeplněným kotlem bídy. Lidé prchali z venkova, končili v přelidněných čtvrtích bez práce a bez naděje. V těchto podmínkách alkohol nebyl jen únikem. Byla to náhražka jídla, lék na bolest, způsob, jak přežít další den. Gin se prodával všude – v improvizovaných výčepech, na ulici, a dokonce i v lékárnách. Aby byl „pořádně ostrý“, výrobci ho bez váhání vylepšovali terpentýnem, sírou nebo vitriolem. Otravy byly na denním pořádku. Lidé slepli, šíleli a umírali v příkopech.
Zásadní roli v tom, jak si tuto dobu pamatujeme, sehrála vizuální satira. Rytiny Williama Hogartha z roku 1751 jsou ikonickým svědectvím o tomto masakru. Zatímco jeho Beer Street ukazuje prosperující společnost pijící pivo, slavná Gin Lane je obrazem čistého pekla. Vyhublé postavy, rozpadající se domy, kriminalita a šílenství. Nejděsivějším symbolem se stala matka, která v alkoholovém bezvědomí pouští své dítě vstříc smrti. Hogarth nemaloval jen umění. Křičel na politiky, že situace je neudržitelná.
Demografická katastrofa
Fakta jsou neúprosná. V nejhorších letech připadala v Londýně jedna prodejna ginu na pár desítek obyvatel. Spotřeba alkoholu vyletěla do vesmíru, zatímco porodnost se zhroutila. Úmrtnost novorozenců byla hrozivá. Alkohol dostávaly i děti, buď přímo, nebo v mateřském mléce od matek, které v ginu hledaly záchranu před realitou. Lékařské záznamy a soudní spisy té doby jsou plné násilí, zanedbávání a zbytečných úmrtí. Byl to mor, který se šířil v lahvích.
Marný boj
Reakce státu byla zoufale váhavá. První pokusy o omezení prodeje v letech 1729 a 1736 narazily na tvrdý odpor. Lidé i výrobci se bouřili. Černý trh okamžitě zaplnil prázdná místa a represivní přístup problém jen zhoršil. Teprve postupné, drastické zpřísnění regulace, lepší vymáhání práva a změny v ekonomice vedly k ústupu krize v druhé polovině 18. století. Gin nezmizel, ale přestal být hrozbou, která by mohla vyhladit celé čtvrti.
Varování pro dnešek
Příběh Gin Craze je historickým mementem. Ukazuje, co se stane, když stát spojí své finanční zájmy s nedostatečnou regulací návykové látky. Nebylo to selhání jednotlivců, byla to systémová chyba. Silný alkohol se stal nejlevnější komoditou pro ty, kteří neměli nic jiného. Gin byl politický nástroj, který se obrátil proti svým tvůrcům a zanechal za sebou spoušť v lidských životech i zdraví populace. Je fascinující, jak přesně tehdejší elity pojmenovaly příčiny, a jak děsivě dlouho trvalo, než se s nimi dokázaly vypořádat.
