Je jasné, že v běžné tržní síti a tedy i v dodavatelském řetězci, musí být původ masa transparentní a dohledatelný. Na talířích v restauracích je to už ale jinak. Spotřebitelé často vůbec netuší, odkud pochází to, co si právě objednali, zda provozovatel dává přednost lokálnímu producentovi anebo velkochovu ze zahraničí. V pětici evropských zemí eskalovala nedůvěra zákazníků v plošné zavedení nových pravidel. 

Finsko, Slovensko, Estonsko a Francie již podobnou legislativu zavedly. Jako poslední se k prvnímu březnu rozhodlo pro podobný systém i Švédsko, pro které byla jedním z argumentů kromě informovanosti spotřebitele a podpory domácího trhu, ale snaha o efektivní snížení uhlíkové stopy. 

Všude stejně? 

Některé organizace vidí ve značení jediný smysl, jak celkově posílit bezpečnost potravin, výzvy Evropské komisi k debatě o celoevropském nařízení tak zaznívají stále častěji. Mimo jiné například ze strany Rakouska a Německa, které by rády podobný systém přijaly též. O naléhavosti tématu svědčí i bod projednávaný v rámci únorové Vizi pro budoucnost zemědělství a potravinářství, kterou představil komisař Christophe Hansen. Podle něj by nový jednotný systém vedl zároveň k celkovému zjednodušení. V současnosti totiž uplatňuje vlastní národní systémy na označování původu vybraných potravin hned osm členských států. Je to Francie, Finsko, Řecko, Itálie, Litva, Portugalsko, Rumunsko a Španělsko. Jak se ale ukazuje, zavedení jednotných pravidel by se neobešlo bez „porodních bolestí“. 

Kolik to bude stát?

Ačkoli sjednocení přináší jednoznačné výhody – například větší transparentnost a informovanost, nese s sebou i poměrně velkou administrativní zátěž. Už jen povinné označování původu v restauracích naráží na odpor některých švédských provozovatelů. Musejí se totiž připravit na nemalé náklady. Kritici navíc varují, že zejména menší podniky, které odebírají maso od různých dodavatelů, mohou mít s dodržováním nové regulace výrazné problémy. 

Na druhé straně se očekávají jisté spotřebitelské výhody. Zákazníci, ať už kdekoli, zajisté ocení možnost zjistit, odkud pochází maso v jejich pokrmech. Zkušenosti z Francie a Finska ukazují, že taková opatření vedou k většímu zájmu o domácí produkty, což může mít pozitivní dopad na místní zemědělství i ekonomiku.