Sdílet
Evropská společnost klinické výživy (ESPEN) uvádí, že podvýživa je mezi staršími lidmi častým problémem a doporučuje screening malnutrice u seniorů. Problém často začíná nenápadně. Jídlo „už nevoní“, člověk „nemá chuť“, porce „stačí menší“. Nejde o nedostatek potravin, ale o změnu smyslů.
Nedávný výzkum, který se problematice věnuje, ukazuje, že čichová citlivost po šedesátce výrazně klesá, někdy až o desítky procent. A protože čich tvoří většinu chuťového zážitku, jídlo přestává být lákavé. Podle studie University of Washington se s poklesem čichu přímo zhoršuje i chuť k jídlu a roste riziko podvýživy, i když jsou potraviny dobře dostupné.
Svoji roli hraje i hormonální regulace hladu. Studie zveřejněná v časopise Appetite například popisuje, že s věkem klesá produkce hormonu ghrelinu, který vyvolává hlad, zatímco hormon leptin, který navozuje pocit sytosti, zůstává zvýšený. Tělo tedy seniorům signály o hladu neposílá – nebo je posílá mnohem slaběji. Člověk má pocit, že „nemá hlad“, ale ve skutečnosti jen reaguje na změněnou hormonální rovnováhu.
Deficit živin trápí až 30 % seniorů
Zatímco chutě na běžná jídla mizí, jedna preference zůstává – nebo dokonce sílí. Sladké. Studie potvrzují, že zatímco citlivost na hořké, kyselé i slané chutě klesá, preference sladké chuti zůstává stabilní. Sladké tak často představuje poslední spolehlivý zdroj příjemného podnětu. Čokoláda, sušenky nebo sladké jogurty jsou jednoduché, dostupné a chuťově výraznější než běžné hlavní jídlo, které už nemusí chutnat.
Odborníci proto upozorňují, že zvýšená konzumace sladkého u seniorů není „rozmařilost“, ale adaptace na změny smyslů. Problém nastává tehdy, když jídlo tvoří sladkosti, zatímco běžné výživné pokrmy senior odmítá. Může pak mít dost kalorií, ale trpět nedostatkem bílkovin, vitamínů a minerálů. Tento stav – kombinace nízkého příjmu skutečné výživy a zvýšené konzumace sladkého – je jednou z nejčastějších forem skryté podvýživy ve stáří.
K podvýživě vede i osamocenost
Velkou roli přitom hraje i sociální stránka stravování. Výzkum University of Oxford vedený profesorem Robinem Dunbarem dlouhodobě ukazuje, že společné stolování významně ovlivňuje, kolik lidé snědí a jak se při jídle cítí – Dunbar ve své analýze publikované v Adaptive Human Behavior and Physiology potvrzuje, že jídlo ve společnosti zvyšuje příjem potravy i subjektivní pohodu, zatímco izolace účinek opačný.
Tento efekt je u seniorů obzvlášť silný. Přehledová studie publikovaná v The Gerontologist shrnuje, že starší lidé, kteří jedí sami, mají vyšší riziko nedostatečného příjmu potravy, častěji vynechávají hlavní jídla a celkově přijímají méně energie i klíčových živin než jejich vrstevníci se stabilním společným stolováním.
Souvisí to nejen s biologickými změnami chuti, ale i se sociální izolací, kterou The Gerontologist identifikuje jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro pokles výživového stavu ve vyšším věku — samota může ovlivnit chuť k jídlu podobně silně jako fyziologické změny.
Stavu napomáhají vysoce kořeněná jídla
Odborníci se shodují, že návrat chuti je možný. Pomáhá důraz na aromatičtější jídla, teplé pokrmy, bylinky, výraznější koření, ale také lepší světlo a klid u stolu. Velmi účinné je i společné stolování. Díky němu se může zvýšit příjem jídla až o čtvrtinu. Jídlo ve společnosti má jednoduše jinou dynamiku než jídlo o samotě.
Stravování seniorů tak není jen otázkou kuchyně, ale i péče, všímavosti a prostředí. Ztráta chuti není drobná obtíž, ale zdravotní ukazatel, který si zaslouží pozornost. A zvýšená touha po sladkém není „neřest“, ale důsledek změn, které přicházejí s věkem. Přizpůsobení jídelníčku, podpora společného stolování a důraz na výraznější chutě mohou přinést víc než jen lepší výživu – často vracejí i radost z každodenních rituálů.
