Proč se na Dušičky nesměl vynechat mák a med? Odpověď sahá do středověku

Zvyk připomínat si zemřelé vznikl už v raném středověku. Roku 998 jej zavedl benediktinský opat Odilo z Cluny, když vyhlásil 2. listopad dnem modliteb za duše v očistci. Z klášterů se tato myšlenka rychle rozšířila do celé Evropy. V českých zemích získal svátek i lidový rozměr – stal se dnem, kdy se lidé zastavili, navštívili hroby a sdíleli skromné jídlo, které mělo symbolický význam.

Jídlo jako součást rituálu

V Čechách i na Moravě se po staletí peklo „dušičkové pečivo“, nejčastěji z kynutého těsta s mákem a medem. Mák symbolizoval spánek a klid, med pak sladkost a naději na věčný život. Pečivo se rozdávalo chudým „za duše“, nebo se nechávalo přes noc na stole, aby se – podle víry – mohly duše zemřelých občerstvit.

V jižních Čechách se připravovaly malé koláčky s povidly nebo tvarohem, v Podkrkonoší se objevovaly bochánky se svíčkou uprostřed, která měla duším symbolicky svítit na cestu. Na Moravě se pekly rohlíčky nebo prstýnky, jejichž tvar – uzavřený kruh – představoval nekonečnost života.

Evropa vzpomíná po svém

Podobné tradice existují napříč kontinentem. V Polsku se peče Zaduszki, sladké houstičky s rozinkami a glazurou. V Rakousku a Německu připravují Seelenwecken – jemné rohlíky s citronovou kůrou a kardamomem. V Itálii se 2. listopadu prodává Pane dei Morti, tmavý chléb s ořechy, fíky a kakaem. Ve Francii se v pekařstvích objevuje Pain des morts, chléb s rozinkami a rumem, který se často podává po návratu z hřbitova s kávy.

Zajímavostí je, že i v anglosaském prostředí se kdysi pekly „Soul Cakes“, malé koláčky s křížkem, které se rozdávaly dětem a chudým. Odtud později vznikl zvyk souling, tedy koledování za zemřelé – předchůdce dnešního Halloweenu.

Symbolika podzimu na talíři

Dušičkové pečivo nebylo jediným pokrmem spojeným s tímto dnem. V mnoha regionech se připravovala jídla z plodů pozdního podzimu – jablka, ořechy, med, mák, sušené ovoce, chléb nebo mléko. V některých domácnostech se nechávalo jídlo přes noc na stole, jinde se nosilo na hřbitov jako tichá oběť.

V prvorepublikových kuchařkách se objevují i recepty na „buchty pro duše“ či „makové rohlíčky“. Často šlo o obyčejné těsto z mouky, másla, mléka a droždí, potřené medem a posypané mákem. Dnes tyto recepty znovu ožívají – pekárny a cukrárny v období Dušiček nabízejí makové a medové koláče, dýňové dezerty nebo jablečné záviny. Gastronomie se tak k tradicím vrací způsobem, který dává starým zvykům moderní podobu.

Regionální odlišnosti a zajímavosti

Na Valašsku se dušičkové rohlíčky spojovaly na koncích, aby vytvořily uzavřený kruh – symbol věčného života. Ve východních Čechách se zase pekly bochánky s křížem na vrchu, který měl chránit dům. V Brněnsku se rozdávaly koláčky dětem s poznámkou, že „každý kousek potěší jednu duši“. V Polsku bylo běžné nosit jídlo na hroby, zatímco v Rakousku se pečivo nechávalo přes noc na parapetu – pro duše, které se měly vrátit domů.

Historici připomínají, že Dušičky původně neměly být smutným dnem. Měly být chvílí ztišení, ale i vnitřního vyrovnání – tedy chvílí, kdy se připomíná, že život a smrt patří k sobě. A proto se rituály přirozeně spojovaly s jídlem.