Sdílet
Za masivními pancéřovými dveřmi se zde na nekonečných dřevěných regálech tyčí stovky tisíc bochníků sýra Parmigiano-Reggiano. Nejde o žádný gurmánský rozmar vedení, ale o fascinující a funkční ekonomický model, který přežil staletí a dokazuje, že v dobách krize může být sýr stabilnější měnou než akcie na burze.
Tento fenomén, který dodnes fascinuje ekonomy i laickou veřejnost, není žádnou novodobou marketingovou kampaní. Historie přijímání sýra jako zástavy za úvěry sahá hluboko do středověku a rané renesance, kdy se formovaly první evropské bankovní domy. V regionu, kde výroba jednoho bochníku parmazánu trvá minimálně dvanáct měsíců, ale často i dva až tři roky, se producenti odjakživa potýkali s obrovským problémem: jejich kapitál byl doslova „uzamčen“ v regálech. Tradiční banky tehdy pochopily, že toto „zlaté kolo“ neztrácí na hodnotě, ba naopak, s časem jeho cena roste a kvalita zraje, což je ideální vlastnost pro bankovní kolaterál.
Sýr jako strategická zástava a investiční zlato
Banka Credem, jejíž historie sahá až do roku 1910, drží ve svých dvou speciálně klimatizovaných a zabezpečených skladech přibližně 440 tisíc bochníků parmazánu. Celková hodnota tohoto „jedlého zlata“ se odhaduje na více než 160 milionů eur. Jak uvádí ekonomický portál Forbes, mechanismus funguje až překvapivě prostě. Farmář přiveze čerstvé sýry do banky, ta mu poskytne úvěr s velmi výhodným úrokem a po celou dobu zrání se o sýry v trezoru stará specializovaný personál.
Z pohledu banky jde o geniální minimalizaci rizika. Zatímco u běžného úvěru ručíte majetkem, jehož hodnota může na trhu kolísat nebo jehož prodej je zdlouhavý, sýr v trezoru banky je okamžitě likvidní surovinou. Pokud farmář přestane splácet, banka sýr jednoduše doprodá přímo z regálu a pokryje veškeré své náklady. Výroba sýra Parmigiano-Reggiano je navíc pod přísnou kontrolou konsorcia, což zaručuje, že každý bochník v trezoru splňuje nejpřísnější standardy kvality a nese vypálené kontrolní číslo. Je to v podstatě „sýrový standard“, který je pro italské bankéře stejně srozumitelný a pevný, jako byl kdysi standard zlatý.
Proč je jídlo stabilnější než měny na burze?
Historická analýza, kterou publikoval deník The New York Times, ukazuje, že v dobách vysoké inflace nebo politické nestability se lidstvo vždy instinktivně vrací ke komoditám. Sýr parmazán má unikátní fyzikální vlastnost: je to extrémně koncentrovaná energie a bílkovina s mimořádně dlouhou trvanlivostí. Již v 15. století byl parmazán uznávaným mezinárodním platidlem. Námořníci a cestovatelé jej vozili jako železnou zásobu, která nepodléhá snadné zkáze a jejíž hodnota je v jakémkoli přístavu okamžitě rozpoznatelná.
Dnes je situace v regionu Emilia-Romagna stále stejná. Pro drobné výrobce je bankovní trezor tím nejbezpečnějším místem pro jejich produkt. Sklady banky Credem jsou vybaveny špičkovými senzory vlhkosti, teploty a robotickými systémy, které bochníky čistí, kartáčují a otáčejí. Tím se bankovní dům stává nejen věřitelem, ale i aktivním a odborným účastníkem výrobního procesu. Tato unikátní symbióza mezi gastronomií a financemi je hlavním důvodem, proč tento region patří k ekonomicky nejstabilnějším v celé Itálii i v době celoevropských krizí.
Poučení pro moderní investory: Chuť trvalé hodnoty
„Velká sýrová loupež“ v dějinách nikdy reálně nenastala právě proto, jak vysokou společenskou prestiž tato komodita měla. Krádež bochníku parmazánu byla ve středověku trestána hrdelními tresty, podobně jako krádež královských šperků. Pro Svět potravin je tento příběh důležitou připomínkou, že skutečná hodnota potravin neleží jen v jejich chuti na jazyku, ale především v poctivé lidské práci, čase a staleté tradici, které jsou do každého kilogramu vloženy.
V dnešní době často přemýšlíme o tom, co dáváme do úst, a banka Credem nám dává zajímavou lekci. Možná bychom se měli na jídlo začít dívat opět jako na investici do budoucna. Kvalitní surovina, která vyžaduje čas na dozrání, je v podstatě biologickou bankovkou, jejíž nominální hodnota s věkem pouze roste. A i když většina z nás asi nebude ručit večeří za svou hypotéku, vědomí, že kousek parmazánu na vašich těstovinách byl kdysi strategickou surovinou schopnou položit i postavit bankovní impéria, dodává každému soustu úplně nový rozměr.
Sýr totiž na rozdíl od papírových peněz nikdy neztratí svou vnitřní podstatu – i v té největší ekonomické bouři vás nakonec dokáže nasytit.
