Objevte tajemství integrativní výživy: Kila půjdou dolů jen díky správnému načasování a teplotě jídla!

Když se řekne integrativní výživa, co si pod tím vlastně máme představit a čím se liší od klasických výživových doporučení?

Je to vlastně takový komplexní přístup ke zdraví celkově, který propojuje nejnovější poznatky vědy s léty ověřenou moudrostí našich předků. Jednoduše řečeno, propojuje vědu s tradicí, často se starobylými systémy péče o zdraví, jako je tradiční lidové léčitelství či tradiční čínská medicína, ájurvéda apod. Důležité je, že respektuje jedinečnost každého člověka, protože jsme skutečně každý jiný. To, co při stejné diagnóze prospívá sousedovi, může vám naopak uškodit. Neřídíme se jen tabulkami a výpočty, ale sledujeme i vlastní pocity a například v jídle se učíme i vnímat potřeby našeho těla a to, jak na dané jídlo naše tělo reaguje. Uvedu praktický příklad – o brokolici víme, že obecně je velmi zdravá, ale to neplatí pro každého. Naopak může být naprosto nevhodná, a to třeba pro lidi s poruchami trávení, funkce štítné žlázy nebo pro ty, kdo užívají léky na ředění krve.

Z jakých principů při práci vycházíte – co si berete ze západní výživy a co například z tradiční čínské dietetiky, kterou zmiňujete?

V západní medicíně přihlížím ke kvalitě potravin, nutričním hodnotám pokrmů, relevantním informacím a posledním vědeckým poznatkům. Tradiční čínskou dietetiku pak vnímám jako celostní pohled na stravu, kde jídlo není jen zdrojem cukrů, tuků, bílkovin, vitamínů apod., ale prostředkem ovlivňujícím funkční rovnováhu a harmonii těla.

Když to zjednodušíme na každodenní realitu: Podle čeho by si měl člověk skládat běžný talíř, aby dával tělu smysl?

Dávejte přednost lokálním potravinám a jezte podle aktuálního ročního období – v zimě hodně vařte a jezte teplá a zahřívající jídla, v létě můžete vařit méně často a dát přednost syrové zelenině a ovoci. Druhou univerzální radou je talíř rozdělený na čtvrtiny, přičemž asi čtvrtinu talíře zaplníte bílkovinou (maso, ryby, vejce, sýry, luštěniny), další čtvrtinu komplexními sacharidy (obiloviny, luštěniny, škrobová zelenina jako brambory, batáty, kukuřice, mrkev, petržel, řepa apod.) a zbylé dvě čtvrtiny talíře doplníte neškrobovou zeleninou jako saláty, zelí, květák, brokolice, cuketa, rajčata, okurky apod. a přidáte vhodné tuky, případně ovoce a ořechy či semínka, pokud se to k jídlu hodí. Podrobněji to všechno popisuji ve své kuchařce.

Často se mluví o tom, že některé potraviny se „nemají kombinovat“. Existuje to opravdu, nebo je to spíš mýtus? A pokud ano, jaký je za tím mechanismus v těle?

Ano, takové kombinace existují, ale záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Pokud se na to budu dívat naším západním pohledem, tak např. některé kombinace jídel se ovlivňují co do vstřebávání vitamínů a minerálních látek. Např. potravina s vysokým obsahem železa by se neměla kombinovat s mléčnými výrobky, které vstřebávání železa snižují. A velmi známá je interakce grapefruitu s některými léky. Pokud se budeme dívat pohledem TCM nebo ájurvédy, můžeme zmínit třeba kombinace, které oslabují trávicí oheň, jako např. přemíra syrové stravy, studené nápoje k jídlu nebo kombinace ryba + sýr apod.

Co se v těle vlastně děje, když jíme nevhodně zkombinované jídlo – je to otázka enzymů, trávení, nebo třeba energetické zátěže organismu?

Každé nevhodně zkombinované jídlo je pro nás energetickou zátěží, kdy tělo musí zvýšit „obrátky“ a nějak se s tím vypořádat, a my se pak po takovém jídle cítíme třeba unavení, máme různé zažívací potíže nebo se nám hůř spí. Další věcí jsou emoce a jak se v ten daný okamžik cítíme. Uvedu praktický příklad: když budu mít jídlo, které je pro mne vhodné, ale budu jíst v rozčílení nebo se u jídla dokonce nepohodnu s partnerem, tělo na to zareaguje utlumením činnosti trávicího traktu (tedy snížením vylučování trávicích šťáv, enzymů, hormonů apod.) a takové jídlo pak povede ke spoustě trávicích potíží. Naše tělo pak nedostane všechny potřebné živiny, byť na talíři jsme je původně měli.

Jak velkou roli hraje v integrativní výživě načasování jídla – tedy kdy jíst a kdy naopak tělu dopřát pauzu?

Velkou. Je dobré dodržovat pravidelný rytmus, ale vždy s ohledem na aktuální stav těla a mysli. Jak jsem zmínila výše, záleží i na tom, v jakém psychickém rozpoložení se nacházíme. Pak je potřeba myslet také na to, že i naše trávení si potřebuje občas odpočinout, tedy nechat ho nějaký čas bez přísunu jídla. Zda zvolím formu pravidelného přerušovaného půstu nebo třeba jeden den v týdnu vynechám jídlo úplně, to je jedno. Vždy záleží na tom, co komu vyhovuje nejlépe. Mně například už roky vyhovuje pravidelný přerušovaný půst, kdy každý den jím v časovém okně asi 10 hod. a zbylých 14 hod. nejím. Prakticky to vypadá tak, že první jídlo dne mám v 9 hod. ráno a poslední sním nejpozději do 19. hod. Pak už nejím a nečiní mi to žádné potíže, protože většinu času vlastně spím.

Pokud byste měla vybrat tři nejčastější chyby, které lidé ve stravování dělají, které by to byly?

Lidé to nemají dnes zrovna snadné – na jedné straně je zde přemíra informací, ovšem je nedostatek těch seriózních, které se řídí i zdravým selským rozumem. Kamsi se nám ztratily „rady našich babiček“, že když je zima, budu jíst hlavně to, co u nás v ten čas roste a co umíme přirozeně uskladňovat. Když pak vidím, že v zimě lidé kupují čerstvá rajčata a saláty, protože mají zafixováno, že je to zdravé a nepřibírá se po tom, nebo kupují dětem melouny a zmrzlinu, je mi z toho smutno. Ale abych odpověděla na vaši otázku přesně, tak tři nejčastější chyby, které u svých klientů vidím, jsou tyto:

1. Lidé kupují v každém ročním období to, co je v obchodech dostupné a na co mají zrovna chuť, a ne to, co je přirozeně sezónní. Třeba v zimě je naše tělo přirozeně nastaveno na jídlo, které má zahřát, ale když tam místo teplé polévky šupnete salát z rajčat a okurek, tak to naopak tělo ochladí a vyloženě se mu takové jídlo tráví hůř než v létě. Důsledkem je pak to, že tělo nedostane to, co potřebuje, a my jsme třeba více unavení a je nám i větší zima. Nehledě na to, že cokoliv, co kupujete mimo sezónu, nemá tolik vitamínů a je i dražší.

2. Často lidé také ignorují signály svého těla a striktně se řídí doporučeními, která jsou sice obecně v pořádku, ale jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu nevyhovují. Nepřikládají důležitost tomu, když po nějakém jídle cítí těžko v žaludku, tlak pod žebry nebo mají nadýmání, zácpu či průjem. Ale tohle všechno jsou velmi důležité signály, kterými nám naše tělo říká, že jídlo, co jsme snědli, nebylo zrovna to pravé.

3. Věří tomu, co je na obalu, a nezkontrolují si složení či výživové údaje. Výrobce někam napíše např. „super protein“ nebo „fit“, ale vy po pozorném přečtení zjistíte, že je to plné cukrů a jakýchsi látek, z jejichž názvu ani netušíte, co to je. A přitom stačí zůstat u poctivých základních potravin – třeba dobrý tvaroh s kvalitním kváskovým chlebem vám dá víc než kdejaká „super proteinová tyčinka“.

Vaše filozofie zdůrazňuje, že jídlo má být nejen zdravé, ale i chutné. Dá se to opravdu skloubit bez kompromisů?

Rozhodně ano! Já pocházím z rodiny gurmánů, a proto jsem hledala způsoby, jak vařit opravdu zdravě a přitom opravdu chutně. A důkazem jsou mi i lidé, kteří prošli mými kurzy – často se vracejí nebo absolvují některý kurz hned dvakrát.

Jak by měl postupovat člověk, který chce začít jíst „lépe“, ale nechce trávit hodiny v kuchyni ani studovat složité teorie?

Třeba podle mé knihy Symfonie chutí na talíři, kde kromě receptů a jednoduchého vysvětlení, co to zdravé jídlo je, najdete i praktické rady, jak to všechno zavést do běžného denního vaření.

A úplně prakticky na závěr: jak by podle vás mohl vypadat ideální jednodenní jídelníček, který je realistický pro běžný pracovní den?

Ve své knize píšu o tom, jak si takový základ předpřipravit, pak už běžný pracovní den může vypadat třeba takto: První jídlo dne nastavuje kondici našeho trávení, a proto by mělo být dobře stravitelné a ideálně teplé (v letních vedrech klidně v pokojové teplotě), takže třeba sladká nebo slaná fermentovaná obilná kaše, vajíčka nebo výživná polévka. Naše běžné snídaně jako pečivo s pomazánkou nebo sýrem si dejte jen občas, stejně jako jogurt s ovocem nebo müsli – ten opravdu jen v létě a hlavně ho nejezte studený přímo z lednice. Oběd může být teplý nebo i studený – polévka či lehký sendvič, salát, rychlé směsi z jedné pánve, ale třeba i rizoto nebo těstoviny jsou v pořádku, pokud přidáte dostatek bílkovin a zeleniny. A k večeři opět něco dobře stravitelného, co zároveň zasytí – hustá polévka, směsi zeleniny z jedné pánve s lehce stravitelnou bílkovinou, jako je ryba, kuřecí, krůtí, králík, vařené vejce nebo loupané luštěniny. Kdo chce, tak přidá trochu sacharidů, jako jsou vařené brambory, rýže, pohanka či kváskový chléb apod. V létě si pak můžete dopřát více syrové zeleniny a salátů, ale nezapomeňte zase přidat lehčí bílkovinu, ať už v podobě masa, dobře uvařených luštěnin, vejce nebo kousku kvalitního sýra. Taková jídla pak krásně zasytí a vyživí tělo i duši.