Sdílet
Na lásku reaguje i váha. Analýzy ukazují, že po vstupu do vztahu lidé během prvních dvou let přiberou v průměru dva kilogramy. Podle výzkumu z Max Planck Institute for Human Development (2018) se páry po nastěhování k sobě chovají podobně: jedí více společných jídel, častěji konzumují alkohol a méně se věnují fyzické aktivitě.
Psychologové tomu říkají „marriage market effect“ – když už člověk „není na trhu“, podvědomě se přestane tolik hlídat. Jenže láska, která uvolní stres, často uvolní i zábrany. A tak zatímco tělo se raduje z oxytocinu, ručička na váze pomalu, ale jistě stoupá.
Když dva jí stejně…
Podobné závěry přinesla i studie publikovaná v časopise PLOS ONE (Werneck et al., 2020), která sledovala páry v období přechodu do společného soužití. Ukázalo se, že čím déle spolu partneři žijí, tím víc se jejich stravovací návyky podobají – od snídaní po večerní zvyky. Jenže společné chutě bývají často těžší a sladší než ty, které měli, když jedli každý sám.
Tento efekt má dokonce i odborný název – „nutriční konvergence“. Evolučně dává smysl: sdílené jídlo upevňuje pouto. Jenže psychologicky představuje i drobnou past. Partnerství podporuje harmonii, ale ta se snadno promění v pohodlnost.
Single život jako motivační faktor
Na druhé straně stojí zjištění, že single ženy i muži se o své zdraví často starají lépe. Studie publikovaná v časopise Appetite (de Castro, 2020) ukázala, že lidé žijící sami konzumují více ovoce, zeleniny a ryb, mají pravidelnější režim a častěji dodržují doporučený denní příjem vlákniny.
Motivace bývá jednoduchá – single život znamená větší důraz na vzhled, energii a atraktivitu. Společenský tlak je jiný, a i když to může znít povrchně, funguje. „Single efekt“ navíc podporuje i větší prostor pro individuální volby – člověk jí, kdy chce, co chce, a není ovlivněn chutěmi druhého.
Zdravější, ale ne vždy šťastnější
Na druhou stranu není single život automaticky receptem na zdraví. Dlouhodobá samota může snižovat motivaci vařit, podporovat konzumaci hotových jídel a vést k nedostatku bílkovin či železa. Sociologové proto mluví o tzv. „U křivce“: po určité době single období zdravé návyky kulminují, ale při delší izolaci se z nich stává rutina bez radosti. Data z Preventive Medicine ukazují, že singles mají v průměru nižší BMI, ale vyšší míru stresu a horší spánkové vzorce. A to jsou faktory, které mohou postupně jejich výhodu vyrovnat.
Kilojouly lásky
Přibírání ve vztahu tedy není známkou lenosti, ale spíš adaptace. Sdílené jídlo je rituál důvěry – jeden z posledních opravdových sociálních projevů blízkosti. Proto i vědci dodávají: ne každé „vztahové kilo“ je problém.
Jídlo totiž ve vztahu nefunguje jen jako zdroj energie, ale i jako emocionální lepidlo. Pár, který spolu jí, často lépe komunikuje, má pevnější vazbu a častěji sdílí každodenní radost. „Z hlediska vztahové stability mohou být sdílené večeře prospěšnější než samotné cvičení,“ říká s nadsázkou psycholog Daniel Levine z New York University, který se zabývá vlivem stravování na partnerskou dynamiku.
Odborníci se shodují, že ideálem není „single“ ani „párová“ strava, ale rovnováha. Ve vztahu by měl každý zachovat určitou míru autonomie – nejen v názorech, ale i na talíři. Sdílet zážitky, ne talíř pokaždé, když je k tomu příležitost.
