Ministerstvo zemědělství proto letos přichází s novou vyhláškou, která zavádí standardy pro jejich výrobu a označování. Podle odborníků je tento krok nezbytný. „Spotřebitel musí mít jistotu, že produkt označený jako hummus odpovídá očekávané kvalitě a složení,“ říká doc. Vlastimil Mikšík z České zemědělské univerzity.

Hummus pod drobnohledem

Jednou z nejvýraznějších změn je povinný podíl cizrny v hummusu, který bude muset podle nové vyhlášky převyšovat ostatní složky. Tím by měla skončit praxe, kdy někteří výrobci nabízejí produkty s minimálním podílem cizrny, ale za vysokou cenu. „Pro spotřebitele bude jednodušší rozeznat kvalitní produkt. Jasná pravidla navíc usnadní kontrolu výběrů Státní zemědělské a potravinářské inspekce,“ vysvětluje Pavel Kopřiva, mluvčí inspekce.

Analýza dostupných hummusů na českém trhu ukazuje značné rozdíly v obsahu cizrny mezi jednotlivými výrobky. Například hummus od společnosti Delimax obsahuje 54 % vařené cizrny, Bio Hummus Klasik od Perla Polska má 55,4 %, a Hummus Classico od ROZMARÝN GASTRO obsahuje 56 %. Naopak hummus od Alimpex-Maso obsahuje pouze 45 % cizrny. Vyšší podíl cizrny obvykle znamená lepší nutriční hodnoty, větší obsah bílkovin a vlákniny.

Zbytek složení hummusu tvoří sezamová pasta (tahini), oleje (olivový či řepkový), citronová šťáva, voda, česnek a koření, jako je římský kmín a sůl. U levnějších produktů se mohou používat náhražky dražších ingrediencí, jako je slunečnicový olej namísto olivového nebo česnekový prášek místo čerstvého česneku. Levnější produkty mohou mít také řidší konzistenci kvůli většímu podílu vody.

I miso pasta projde změnou

Další důležitou změnou je redefinice miso pasty, která byla doposud legislativně vymezena pouze jako produkt ze sojových bobů. Nová pravidla umožní výrobcům využít širší škálu luštěnin, včetně hrachu či fazolí. Tento krok ocenila například Potravinářská komora, která vidí v rozšíření spektra surovin příležitost pro inovace.

Evropská unie je při produkci luštěnin značně závislá na dovozu. Například cizrna a čočka, dvě nejčastější suroviny pro výrobu miso pasty i hummusu, jsou z většiny dováženy z Indie, Kanady a Austrálie. Dle dat Evropské komise pochází přes 63 % čočky a 40 % cizrny konzumované v EU ze těchto regionů. To s sebou nese nejen riziko nedostatečné kontroly pěstování, ale také otázky udržitelnosti a uhlíkové stopy.

Podle zprávy Evropské agentury pro bezpečnost potravin (EFSA) bylo v roce 2024 zjištěno, že přibližně 8 % dovážených luštěnin obsahovalo rezidua pesticidů překračující limity povolené evropskou legislativou. Kontroly Státní zemědělské a potravinářské inspekce ukázaly, že nejčastějšími prohřešky byly nesprávné označování původu a vyšší koncentrace chemických látek, než je povoleno. Zavedení přísnějších standardů pro importované luštěniny a jejich pravidelná kontrola jsou nezbytné pro zajištění ochrany zdraví spotřebitelů.

Jak si připravit hummus doma

Přísady:

Pro přípravu domácího hummusu budete potřebovat 250 g suché cizrny (nebo 400 g vařené či konzervované), 3 lžíce sezamové pasty tahini, šťávu z jednoho citronu, 2 stroužky česneku, 5–6 lžic olivového oleje, 1 lžičku mleté římského kmínu, sůl podle chuti a vodu na úpravu konzistence.

Postup:

Pokud používáte suchou cizrnu, začněte tím, že ji přes noc namočíte do vody. Následující den ji uvařte doměkka, což trvá přibližně hodinu. Pokud používáte konzervovanou cizrnu, důkladně ji propláchněte pod tekoucí vodou. Poté cizrnu vložte do mixéru, přidejte tahini, citronovou šťávu, olivový olej, česnek, římský kmín a špetku soli. Začněte mixovat a postupně přidávejte vodu, dokud nezískáte hladkou a krémovou konzistenci. Ochutnejte a případně dochuťte dalším citronem, solí nebo kořením. Domácí hummus je ideální podávat čerstvý, ale v lednici vydrží až tři dny.