Odborníci předpokládají, že prvních 1000 dnů života, tedy období od početí do druhých narozenin, je klíčových pro to, jak na tom člověk bude se zdravím později v životě. Toto období je také důležité v tom ohledu, zda se u lidí rozvine slabost pro sladké.

BBC píše, že vědci využili „přirozeného experimentu“, který se odehrál v letech, kdy se Británie vzpamatovávala z druhé světové války a kdy skončily příděly potravin. Když v září 1953 přestal být na příděl cukr, jeho spotřeba se téměř okamžitě zvýšila zhruba ze 41 gramů (více než osm kostek) za den na 80 gramů denně.

Vědci analyzovali britskou biobanku a našli v ní 60.000 lidí, kteří se narodili mezi lety 1951 a 1956 a jejichž zdraví bylo pravidelně sledováno. Díky tomu získali přehled o zdravotním stavu těch, kteří se narodili v době existence přídělového systému, a těch, kdo přišli na svět krátce po jeho zrušení. Obě skupiny v následujících dekádách zažily stejné proměny společnosti, klíčovým rozdílem byla mezi nimi ale míra konzumace cukru v raném dětství.

Z analýzy provedené vědci z Jižní kalifornské univerzity vyplynulo, že u lidí, kteří zažili přídělový systém, bylo o 30 procent nižší riziko vzniku obezity než u lidí počatých po zrušení omezení na cukr. U obou skupin nepřekvapivě s věkem stouplo riziko vzniku cukrovky druhého typu, ale u „dětí, které nebyly krmeny cukrem“, se tato nemoc rozvinula v průměru o čtyři roky později a potíže s vysokým krevním tlakem se u nich projevily o dva roky později. Počet lidí, kteří měli v raném dětství omezený příjem cukru a kteří ve středním věku onemocněli cukrovkou, byl o 35 procent nižší než v případě dětí „vyrůstajících na cukru“. V případě vysokého krevního tlaku jich bylo o 20 procent méně.

Nejlepší výsledky měli ti jedinci, kteří měli omezený příjem cukru jak v době nitroděložního vývoje, tak při zavádění pevné stravy.

Členka vědeckého týmu na Jižní kalifornské univerzitě Tadeja Gračnerová řekla, že konzumace cukru v raném dětství může ovlivnit metabolismus a to, jak tělo reaguje na jídlo v průběhu života. Je podle ní možné, že děti, které jedí cukr v prvních měsících života, si vypěstují celoživotní oblibu sladkých jídel.

„Výsledky studií ukazují, že ačkoliv většina lidí má ráda sladké, významná konzumace sladkého v raném dětství může tuto preferenci posílit,“ uvedla Gračnerová. Podotýká, že je v pořádku, když si lidé občas a v rozumné míře dopřejí dort, bonbon nebo sušenky, ale zároveň připomíná, že omezit dětem cukr znamená „dát jim to nejlepší do života“. Připouští, že vyhnout se cukru je těžké vzhledem k tomu, že ho výrobci potravin přidávají i do potravin určených pro kojence a batolata.

Dospělí s průměrnou fyzickou aktivitou by podle doporučení zdravotníků měli za den přijmout maximálně 50 gramů volného cukru, tedy cukru, který se přidává do potravin a nápojů nebo se přirozeně vyskytuje v medu, sirupech a neslazených ovocných a zeleninových šťávách. Děti do 18 let by měly jíst méně než 25 gramů cukru.