Nahrazení těchto tradičních krmiv je nezbytné z ekologických i ekonomických důvodů, jelikož rybí moučka je získávána z mořských ryb, což zvyšuje tlak na oceánské ekosystémy, a sója je často geneticky modifikovaná. Tyto problémy uvedla Lucie Všetičková z Agronomické fakulty univerzity. V rámci probíhajících pokusů vědci přidávají do krmné dávky kaprů výlisky z konopí v různých podílech – 5, 10 a 15 procent.

„Výlisky vznikají lisováním konopných semen za studena, což umožňuje extrakci oleje, který se dále uplatňuje v různých průmyslových odvětvích, jako je farmaceutický nebo kosmetický průmysl. Zbytky po lisování obsahují vysoký podíl bílkovin (30–35 procent) a minimální množství oleje, což z nich činí ideální zdroj bílkovin a esenciálních mastných kyselin,“ vysvětluje Všetičková.

Výlisky z konopí mají široké využití zejména u zvířat, která potřebují zvýšit tvorbu svalové hmoty, například u těch, která jsou březí, kojící nebo se zotavují z nemoci, a také u starších zvířat. U ryb pak slouží jako alternativní zdroj bílkovin.

Nejlepší výsledky byly zatím dosaženy u kaprů, kteří dostávali desetiprocentní podíl konopných výlisků ve své stravě. Tyto ryby dosáhly lepších produkčních parametrů a zároveň měly vyšší obsah kyseliny alfa-linolenové ve svalovině, což je důležitá nenasycená mastná kyselina. Vyšší podíl konopných výlisků není vhodný kvůli vyššímu obsahu vlákniny, která je pro ryby nestravitelná a může snižovat stravitelnost ostatních živin.

Alfa-linolenová kyselina je klíčová pro řadu fyziologických funkcí, ale ryby ji neumí syntetizovat samy, a tak ji musí přijímat potravou. Ve volné přírodě získávají tuto kyselinu především z planktonu, zatímco v podmínkách intenzivního chovu je nutné ji dodávat prostřednictvím krmiva.

Většina rostlinných olejů má nízký obsah nenasycených mastných kyselin, s výjimkou lněného, konopného a ostropestřcového oleje. Využití těchto olejů v rybí výživě může výrazně zvýšit nutriční hodnotu masa pro lidské konzumenty. Výzkumy ukázaly, že přídavky lněného semene do krmiv ryb vedly ke snížení hladiny cholesterolu u lidí konzumujících toto maso.

V současné době je globální snaha najít alternativy k sójové a rybí moučce, které jsou nejpoužívanějšími bílkovinnými složkami v krmivech pro ryby. Tyto suroviny jsou však drahé, jejich získávání je často spojeno s ekologickými problémy, a zejména sója je problematická z hlediska genetických modifikací. Rybí moučka, byť výživově ideální pro ryby, je vyráběna z malých druhů mořských ryb, což z dlouhodobého hlediska není udržitelné a má negativní dopad na biodiverzitu mořských ekosystémů.