Sdílet
Historie slaniny sahá hluboko – první zmínky o nasoleném a sušeném vepřovém mase najdeme už ve starověkém Římě. Tamní „petaso“ se solilo a udilo, aby vydrželo na cestách. Ve středověku pak byla slanina luxusním artiklem, který si dopřávala šlechta i kláštery. Až později, když se rozšířilo chovatelství prasat, se stala i potravinou obyčejného člověka. V Čechách byla dlouhá staletí jedním z pilířů jídelníčku – vždyť pořádný kus sádla se hodil na smažení, pečení i konzervaci.
Slanina v legislativě: není to jen tak
Možná by se zdálo, že slanina je prostě kus bůčku. Jenže česká legislativa je v tomto směru jasná. Podle vyhlášky č. 69/2016 Sb. o masných výrobcích a polotovarech musí slanina obsahovat minimálně 80 % masa a nesmí být vyráběna z mechanicky separovaného masa. Obsah soli se obvykle pohybuje okolo 2 %. Vše ostatní – dlouhý seznam zahušťovadel, škrobů, aromat či rostlinných bílkovin – signalizuje, že v ruce nedržíte tradiční slaninu, ale průmyslový výrobek.
Náhražky a levné variace
Slanina je natolik populární, že si vysloužila celou řadu „dvojníků“. Některé jsou legální, jiné hraničí se spotřebitelským klamáním.
Nastavená slanina – výrobci ji „ředí“ vodou, škrobem, sójovými proteiny nebo stabilizátory, aby snížili náklady. Výsledkem je výrobek, který se sice tváří jako slanina, ale při smažení vypustí vodu místo toho, aby křupal.
Masné polotovary – pod názvem „slanina“ se mohou prodávat i výrobky, které mají z masa jen minimum a zbytek tvoří náhražky.
Rostlinné alternativy – tzv. „tofu bacon“ nebo „coconut bacon“ nejsou podvodem, protože se jasně označují jako veganské varianty. Ale pokud čekáte chuť a vlastnosti klasické slaniny, rozdíl vás zaskočí.
Slanina dnes: od luxusu po „comfort food“
Dnes je slanina symbolem dostupného luxusu. Najdeme ji v moderních burgerech, pastě, salátech i dezertech – pro fajnšmekry totiž existuje i slaninová zmrzlina. Stačí připomenout slavnou kombinaci karamelu a křupavé slaniny, která si získala fanoušky v USA.
Češi zůstávají věrní tradičnímu použití: slanina jako základ polévek, omáček či bramboráků. A není divu – dodá chuť, vůni i potřebný tuk.
Slanina tedy není jen obyčejný masný výrobek. Je to kus historie, kulturní symbol i testovací kámen poctivosti výrobců. A právě na jejím dnešním „velkém dni“ stojí za to připomenout si, že kvalita se pozná snadno: krátké složení, vysoký podíl masa a chuť, která se obejde bez náhražek.
Jak poznat poctivou slaninu v obchodě?
Čtěte složení – na etiketě by mělo být uvedeno jen maso, sůl, koření a případně kouř.
Pozor na vodu – pokud je ve složení uvedena voda na prvních místech, jde o výrobek nastavený.
Krátký seznam je klíč – čím méně „éček“ a přísad, tím lepší šance, že jde o kvalitní produkt.
Podíl masa – hledejte údaj nad 80 %. Pokud tam není, zpozorněte.
Cena napoví – poctivá slanina z masa nikdy nebude stát jako levný uzenářský polotovar.
