Sdílet
Většina z nás v dětství slyšela varování, abychom nejedli hlínu. Na íránském ostrově Hormuz, malém kousku země v nejužším hrdle Perského zálivu, by vám však místní hospodyně řekly přesný opak. Zdejší rudá půda není jen prachem pod nohama, ale vysoce ceněnou kulinářskou ingrediencí. Hormuz, kterému se pro jeho neuvěřitelnou geologickou pestrost přezdívá Duhový ostrov, skrývá ve svých útrobách minerální poklad, který jinde na světě v kuchyni nenajdete.
Minerál na talíři: Co je to gelak?
Základem všeho je gelak. Tak místní říkají sytě rudé, jemné půdě, která pokrývá rozsáhlé oblasti ostrova a dává jméno i slavné Červené pláži (Red beach). Z chemického hlediska jde o formu hematitu, tedy oxidu železitého, který vznikl díky intenzivní hydrotermální činnosti v nitru solného dómu, jímž v podstatě celý ostrov je.
Zatímco turisté se na plážích Hormuzu fotografují a žasnou nad karmínovým pískem, místní obyvatelé zde provádějí sběr. Ne každá červená hrouda je totiž jedlá. Výběr správné půdy je tradiční řemeslo předávané z matky na dceru. Hledá se ta nejjemnější frakce, bez kamínků a nečistot, která má specifickou kovovou, zemitou a mírně slanou chuť. Pro obyvatele Hormuzu je gelak darem země, který dodává jídlu nejen barvu, ale i nezaměnitelný charakter.
Suraq: Tekuté zlato v rudé barvě
Pokud byste měli ochutnat jedinou věc, která definuje chuť ostrova, byla by to omáčka suraq (někdy přepisovaná jako sooragh). Zapomeňte na kečup nebo klasické omáčky, suraq je výsledkem trpělivé fermentace a hluboké znalosti lokálních surovin.
Příprava začíná ulovením malých rybek, nejčastěji sardinek nebo anchois, které se smíchají se solí a kůrou z místních pomerančů. Do této směsi se pak přidá právě gelak. Půda zde nefunguje jen jako barvivo, ale díky obsahu minerálních látek ovlivňuje i proces kvašení. Směs se uzavře do hliněných nádob a nechá se několik měsíců pracovat na horkém íránském slunci. Výsledkem je hustá, tmavě rudá tekutina s intenzivním aroma, která v sobě snoubí slanost moře, kyselost citrusů a minerální hloubku železité půdy.
Chléb tomshi: Snídaně na Duhovém ostrově
Nejčastějším způsobem, jakým gelak končí v žaludcích místních, je prostřednictvím chleba tomshi. Jde o neuvěřitelně tenkou placku, která se připravuje na horkém litinovém plátu. Pekařka vezme kousek těsta a bleskovým pohybem ho rozetře po povrchu tak, že vznikne vrstva tenká skoro jako papír.
Těsně předtím, než je chléb hotový, přichází ta nejdůležitější část: pekařka potře plochu placky omáčkou suraq. Ta se okamžitě vpije do těsta a zbarví ho do sytě oranžova až červena. Někdy se přidává ještě vejce nebo sýr, ale základem je vždy tato rudá stopa. Jíst tomshi přímo na ulici, zatímco vám nad hlavou stoupá pára provoněná fermentovanými rybami a minerály, je zážitek, který vymetá všechny předsudky o „jedení hlíny“.
Rudé deště a krvavé vodopády
Tento gastronomický fenomén má i svou dramatickou vizuální stránku, která se projevuje během vzácných zimních dešťů. Když srážky bičují šarlatové útesy ostrova, dochází k jevu, který zahraniční zdroje, jako je Atlas Obscura, popisují jako „krvavé vodopády“.
Voda smývající gelak z hor vytváří husté rudé potoky, které se kaskádovitě valí do moře. Celé pobřeží se tehdy barví do sytě červené barvy, která ostře kontrastuje s tyrkysovou hladinou zálivu. Je to moment, kdy si uvědomíte sílu přírody, která dokáže být stejně krásná jako surová. Tyto deště v podstatě „připravují“ další várku jemného gelaku pro příští sběry, protože eroze neustále odkrývá nové vrstvy tohoto minerálu.
Je to zdravé? Pohled vědy a tradice
Otázka bezpečnosti konzumace půdy je nasnadě. Vědecké studie, které analyzovaly složení gelaku, potvrzují vysoký obsah oxidů železa, což je pro tělo v malých dávkách bezpečné. Geofágie, neboli pojídání země, je v mnoha kulturách spojována s doplňováním stopových prvků, zejména u těhotných žen. Přesto moderní výzkumy varují, že s rostoucím znečištěním oceánů a těžbou v okolí může docházet ke kontaminaci těžkými kovy.
Místní lidé na Hormuzu se však nenechají odradit. Gelak je pro ně symbolem identity. Půda se zde používá i v kosmetice jako barvivo na rty nebo v tradičním malování hennou. Je to ostrov, kde hranice mezi člověkem a geologií prakticky neexistuje.
Hormuz není jen místem pro turisty hledající hezkou fotku na Instagram. Je to připomínka dob, kdy naše strava byla mnohem těsněji spjata s konkrétním místem a jeho geologickým složením. Až budete příště solit své jídlo, vzpomeňte si na obyvatele Hormuzu, kteří místo soli používají prach z rudých hor, a jejichž chléb chutná jako samotné srdce země.
