Sdílet
Druhého září má kokos svůj svátek. A nejde jen o exotickou hříčku kalendáře. Oslavy se konají už od roku 2009 a stojí za nimi Asijsko-Pacifické sdružení pro kokos (APCC). Samotný název asociace většině lidí patrně nic neřekne, pravdou však je, že zastřešuje přes dvacet států. Jeho hlavní misí je propojovat pěstitele, výrobce i obchodníky a držet kokosový průmysl pohromadě.
Kokosová palma není náhodou přezdívaná strom života. Pro lidi v tropech znamená potravu, olej i pevné vlákno na provazy nebo rohože. Slouží dokonce jako stavební materiál. Podle údajů FAO se v roce 2022 sklidilo přes 63 milionů tun kokosů, převážně na Filipínách, v Indonésii a Indii. Život z nich čerpá víc než deset milionů drobných pěstitelů, pro které jde často o jediný zdroj příjmů. A nejde jen o jídlo – velká část produkce směřuje do kosmetiky, farmacie nebo průmyslu.
Kokosová voda: přírodní ionťák, ne náhražka plazmy
Když se řekne kokos, většina lidí si vybaví kokosovou vodu. Je lehce nasládlá, obsahuje elektrolyty – draslík, sodík, hořčík, vápník – a skutečně dobře hydratuje. Proto ji sportovci často řadí mezi přírodní iontové nápoje.
S tím souvisí i mýtus, že kokosová voda dokáže nahradit krevní plazmu. Pochází z druhé světové války, kdy se v tísnivých situacích údajně použila přímo do žíly. Jenže věda je nekompromisní: i když se chemickému složení plazmy trochu podobá, chybí v ní bílkoviny a faktory nezbytné pro imunitu a srážlivost. Využití v medicíně je proto jednoznačně odmítáno. Na pití ano, na transfúze rozhodně ne.
Milovaný i nenáviděný kokosový tuk
Neméně vyhraněné jsou debaty kolem kokosového tuku. Obsahuje převážně nasycené mastné kyseliny, zejména kyselinu laurovou. Dlouho se tvrdilo, že právě tento typ tuků je příčinou srdečně-cévních chorob. Jenže novější metaanalýzy ukazují, že vztah mezi konzumací nasycených tuků a nemocností není zdaleka tak jednoznačný. Kokosový tuk není všelék, ale ani „bílý jed“. Vhodně začleněný do pestré stravy může být stejně bezpečný jako máslo nebo sádlo.
Pozor, padá… kokos
Kokos má i svou temnější stránku, tentokrát doslova fyzikální. Zralý ořech může vážit i několik kilogramů a pád z dvacetimetrové výšky bývá fatální. Odhady mluví až o 150 úmrtích ročně po celém světě, což je paradoxně víc než obětí útoků žraloků. Statistiky nejsou úplně přesné, přesto ukazují, že ani idylický tropický symbol není bez rizika.
Kokosová miska se stala symbolem ekologického životního stylu, kokosové mléko hraje hlavní roli v asijské kuchyni a olej pronikl do regálů s kosmetikou i do domácích lékáren. Zajímavostí je i fakt, že marketing na Západě v 50. letech vytvořil mýtus „havajské podprsenky“ z kokosových půlek – tradice, která v Polynésii nikdy neexistovala.
Den, který propojuje kontinenty
Světový den kokosu tedy není jen oslavou tropického ovoce. Je to připomínka, jak jeden jediný plod dokáže propojit ekonomiku, kulturu i medicínské mýty. A také důkaz, že někdy stojí za to podívat se za hranici běžných představ: kokos není jen sladkost v čokoládě, ale plodina s globálním významem.
