Limonády se vracejí na výsluní. Stále více lidí dává přednost domácím verzím, kvalitním surovinám a osvěžujícím kombinacím, které nestojí jen na cukru, ale na jednoduchosti a poctivosti. Není to tak dávno, kdy u nás limonáda znamenala dvě jasné volby: malinovou, nebo citronovou. A právě tento omezený, ale důvěrně známý repertoár má dnes téměř kultovní status. V době normalizace se výběr omezoval právě na dvě příchutě. Malinovka barvila jazyk do červena, citronovka zase zanechávala v puse svěží kyselost a výrazné bublinky. Dovážené nápoje byly výjimkou, které se objevovaly jen sporadicky a často pod pultem.

Určitě pamatujete i fakt, že se limonády stáčely do hnědých nebo zelených vratných lahví. Sklo mělo svůj vlastní pach a pachuť, která byla nedílnou součástí celkového zážitku. Když se limonáda nalila, šuměla výrazněji než dnešní nápoje – možná i proto, že se tehdy nešetřilo ani na cukru, ani na oxidu uhličitém. Změna přišla až po roce 1989, kdy se otevřely hranice a s nimi i nové chutě. Do obchodů začaly postupně pronikat nové příchutě – pomerančová, grepová a další ovocné varianty, které do té doby většina lidí znala jen ze zahraničních filmů. 

Ačkoli dnes limonádu často považujeme za dětské potěšení nebo letní rozmar, současné trendy ukazují jiný směr. Řemeslné limonády z lokálních surovin, s nižším obsahem cukru a často v bio kvalitě, slaví návrat nejen na farmářské trhy, ale i do kaváren a bister.

Mezinárodní den limonád je tak ideální příležitostí připomenout si, že i obyčejný nápoj může nést neobyčejný příběh. A že v jednoduchosti je opravdu krása.

Zdroj: Autorský text, 100 +1, Český rozhlas