Česko, ráj houbařů i jejich omylů: Jak vypadá jedovatá muchomůrka zelená či pavučinec plyšový?

O podzimním víkendovém ránu mají české lesy často podobnou atmosféru jako fotbalový stadion při derby. Parkoviště u lesů a na okraji lesních cest praskají ve švech, lidé se vybavují košíky, noži a v poslední době i aplikacemi na určování druhů hub a vyrážejí za houbovým zlatem.

Statistiky potvrzují, že houbaření je skutečně fenomén. Podle průzkumu, o němž hovoří na svých stránkách web Českého rozhlasu, chodí do lesa na houby až 70 % Čechů alespoň jednou ročně. To je sedm lidí z deseti, díky čemuž jsme jedním z nejvíce houby milujících národů na světě.

Houby jsou nutriční poklad

Huby jsou cenné, protože obsahují málo kalorií, hodně vlákniny, vitaminy skupiny B a minerály jako selen, měď či draslík. Studie ukázala, že například lišky nebo hřiby jsou významným zdrojem antioxidantů, které snižují oxidační stres v těle.

„Houby jsou ideální součást jídelníčku při redukci váhy a funguji i jako prevence civilizačních chorob. Díky obsahu beta-glukanů mohou také podporovat imunitní systém, mají v sobě i hodně vody a jsou chutné,“ vysvětluje nutriční specialistka a mykoložka Klára Navarská.

České šílenství jménem houbaření

Nejsme v tom ale v Evropě sami. Některé země dokonce sběr hub omezují. Například v Německu nebo Rakousku si můžete nasbírat jen jeden až dva kilogramy hub denně, ve Švýcarsku potřebujete povolenku a v Nizozemsku je houbaření dokonce zakázáno. Jsme šťastní, protože můžeme sbírat bez omezení. Což je ostatně vidět i na sociálních sítích, kde se už od léta mnoho lidí chlubí svými úlovky a  na podzim zaplavují Instagram fotky plných košíků, které se staly jakýmsi měřítkem úspěchu.

Vypadá to jako nepsaná národní soutěž: Kdo má většího praváka, ten vyhrál. Přitom lidé v mnoha jiných zemích vůbec nechápou, že jsme schopni chodit celé hodiny po lese, jen abychom našli ještě jeden hříbek nebo objevili kolo lišek.

Rizika houbaření a konzumace

Vedle benefitů nesmíme ale zapomenout ani na rizika sbírání hub. Podle tiskové zprávy pražského IKEMu se vloni po konzumaci hub ocitlo v nemocnici 184 lidí, někteří z nich se dostali do IKEM v život ohrožujícím stavu, nejméně dva lidé zemřeli. Zpráva také upozorňuje na to, že nejhorší otravy houbami se zpravidla projeví až po řadě hodin od jejich snědení.

A které houby jsou nejvíce rizikové? Jsou to ty, které snadno zaměníme. „Nejjedovatější houby, na které mohou lidé v Česku narazit, jsou muchomůrka zelená a pavučinec plyšový. Právě první jmenovaná je přitom nejčastější příčinou hospitalizace v závažném stavu. Může za to její podobnost s žampionem či bedlou. Pavučinec zase připomíná některé ryzce,“ říká web IKEM.

Je proto třeba si uvědomit, že amatérské určování hub z mobilních aplikací je velmi rizikové, protože chyby při identifikaci hub mohou mít fatální následky.

Jak houby jíst a uchovávat

A když už houby přinesete domů, co s nimi? Čerstvé houby je nejlepší zpracovat hned po návratu z lesa. Skvělé jsou do polévek, omáček i na gril a u nás je velmi oblíbená je klasická smaženice nebo praženice i řízky z bedel. Pokud houby nespotřebujete, je ideální je usušit, zamrazit nebo naložit do octa.

„Houby obsahují hodně vody, proto se rychle kazí. Nikdy je nenechávejte v igelitce na slunci – nejen že zplesniví, ale mohou v sobě rozvinout toxiny,“ varuje Klára Navarská.

Takže buďme rádi, že houby můžeme sbírat bez omezení. Jsou chutné, zdravé, přinášejí nám navíc i tolik opomíjený pohyb na čerstvém vzduchu a dá se i říci, že posilují rodinné vazby. Ale i tato podzimní vášeň má své limity. Houby nám mohou sice prospět, ale v případě omylu a špatné identifikace a neznalosti také uškodit.