Tehdy se princezna Alžběta a Philip brali ve Westminsterském opatství v listopadu 1947. Svatební dort měřil v průměru 2,7 metru, měl čtyři patra, byl napuštěný alkoholem a byl rozdělen mezi 2000 hostů. Jedním z nich byla i Marion Polsonová, která v paláci v Edinburghu pracovala v letech 1931 až 1969. Princezně věnovala čajový servis.

„Můj manžel a já jsme hluboce dojati tak nádherným svatebním darem. Oba jsme okouzleni dezertním servisem. Vím, že různé květiny a krásné barvy budou všichni, kdo je uvidí, velmi obdivovat,“ napsala Alžběta.

Polsonová si sladkost v dárkovém balení i s věnováním od novomanželů schovávala až do své smrti v osmdesátých letech. Po její smrti skončil balíček spolu s dalšími věcmi v kufru pod postelí. Rodina ho našla letos a obrátila se na aukční síň Reeman Dansie.

„Je to jako časová schránka se slavným dortem,“ řekl o nálezu James Grinter z aukční síně. Připomněl, že manželé se brali krátce po válce, v době přídělového systému, a přesto měli takto krásný a velký dort. Podle Grintera je vydražený kousek první, který se prodával v původním obalu i s krabičkou a věnováním. Dort už ale podle něj není v úplně dobrém stavu a jeho konzumaci nedoporučuje.

Oblíbená tradice

Nebylo to poprvé. Aukce královských svatebních dortů představuje zajímavý fenomén na pomezí kulturního dědictví, cukrářského umění a historického sběratelství. Tyto pečlivě uchovávané artefakty jsou vysoce ceněné pro svůj původ, symboliku a výjimečné zpracování. V aukcích, které organizují prestižní domy jako Sotheby’s či Christie’s, se kousky těchto dortů prodávají za vysoké částky, a to i přesto, že jde o produkty původně určené ke konzumaci.

Královské dorty nejsou obyčejnými cukrářskými výrobky. Jsou pečeny speciálně tak, aby si uchovaly svou kvalitu po dlouhé období. Tradiční britské královské dorty, často zvané „fruitcakes“, se vyznačují vysokým podílem alkoholu a sušeného ovoce, což zabraňuje jejich zkažení a umožňuje jejich dlouhodobé uchovávání. Alkohol obsažený v dortu působí jako konzervační prostředek, zatímco těžká textura a použití surovin s nízkou vlhkostí napomáhají stabilizaci výrobku proti rozkladu.

To je zásadní, protože dražené kousky těchto dortů mohou být i desítky let staré. Například svatební dort prince Charlese a princezny Diany (1981) si po pečlivém skladování zachovávají podobu, přestože samotná konzumace takového kousku by dnes už nebyla vhodná.

Žádná levná záležitost

Cena královských dortů na dražbách často odráží nejen jejich vzácnost a stáří, ale také popularitu a význam dané královské události. Například kousky svatebního dortu prince Williama a Kate Middletonové byly na dražbách vydraženy za částky přesahující 5 000 liber, a přitom se cena nadále zvyšuje, jak časem vzrůstá jejich historická hodnota. Významné momenty, jako svatba prince Harryho a Meghan Markleové nebo korunovace Alžběty II., mají zvláštní význam a vyvolávají vysoký zájem sběratelů.

Trh s těmito královskými dorty je však značně omezený – kousky jsou vzácné a aukce probíhají jen zřídka. Investiční hodnota dortů spočívá i v jejich ojedinělosti; na každou velkou událost je totiž vyroben pouze omezený počet kusů dortu, které jsou následně distribuovány vybraným osobám nebo institucím. Část těchto kousků se postupem let dostává na aukční trh a právě tato vzácnost přispívá k jejich vysoké ceně.

Pod palbou kritiky

Přestože královské dorty mají pro sběratele obrovskou hodnotu, nevyhýbají se kritice. Někteří odborníci považují dražbu pečiva za bizarní nebo znevažující, zejména pokud jde o artefakty, které byly původně určeny pro oslavu konkrétní události, nikoliv jako sběratelské předměty. Kontroverze vyvolává i fakt, že mnoho lidí tyto dorty kupuje jako investici, a nikoliv pro jejich kulturní hodnotu.