Sdílet
Na první pohled může znít spojení mezi válkou v Perském zálivu a českým polem jako přehnaná metafora. Jenže moderní zemědělství je na globálních trzích závislé mnohem víc, než si veřejnost často připouští. Jakmile se rozkolísá cena ropy, zdražuje doprava a pohonné hmoty. Jakmile se znejistí trh se zemním plynem, okamžitě se to promítá do hnojiv, zejména těch dusíkatých. Evropská komise dlouhodobě uvádí, že zemní plyn tvoří zhruba 60 až 80 procent variabilních nákladů při výrobě dusíkatých hnojiv. FAO zároveň upozorňuje, že právě ceny plynu zůstávají klíčovým rizikem pro evropskou produkci nitrátových hnojiv. V překladu do běžné řeči: když se svět hádá o ropu a plyn, český farmář to pocítí dřív, než by si přál, a většinou i dřív, než si toho všimne zákazník v supermarketu.
Současné napětí přitom není jen abstraktní burzovní nervozitou. Reuters v posledních dnech popsala mimořádnou volatilitu na ropném trhu, kdy cena ropy po eskalaci konfliktu vyskočila až nad hranici 119 dolarů za barel, než 10. března část růstu korigovala. Zásadní je i význam Hormuzského průlivu, kudy za normálních okolností proudí zhruba pětina světového obchodu s ropou. Jakmile se v takto citlivém místě objeví riziko omezení provozu, nervozita se rychle přelévá do cen paliv, dopravy a průmyslových vstupů. A zemědělství je na tyto vstupy navázáno stejně neúprosně, jako je traktor navázán na naftu. Romantická představa o návratu k vidlím by sice byla levná, ale bohužel by nezasela ani hektar.
Jaro rozhoduje o úrodě a farmářům mezitím zdražuje nafta i hnojiva
Podle vyjádření zástupců českých zemědělských organizací, která zveřejnila ČTK, vnímají farmáři konflikt především skrze růst cen energií, paliv, dopravy a dalších vstupů. Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha upozornil, že zvlášť citlivá jsou hnojiva, jejichž výroba je úzce spojená s cenou plynu. Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal pak připomněl, že právě nyní probíhají práce, při nichž se rozhoduje o letošní úrodě, tedy příprava půdy, setí jařin, přihnojování i ochrana proti škůdcům. To všechno znamená spotřebu nafty, nasazení techniky a nákup vstupů v okamžiku, kdy jejich ceny rostou. Pro podniky to není drobná nepříjemnost, ale zásah přímo do ekonomiky sezony. Část nákladů navíc musí nést okamžitě, zatímco výnos z pole přijde až za měsíce.
Nepříjemnost celé situace ještě zesiluje fakt, že zemědělci nevstupují do jara z pozice cenové síly. Český statistický úřad na konci února uvedl, že ceny zemědělských výrobců byly v lednu 2026 meziměsíčně nižší o 1,6 procenta a meziročně o 5,8 procenta. V rostlinné výrobě byl meziroční pokles ještě výraznější, a to 13,2 procenta, přičemž ceny obilovin klesly o 12,6 procenta. To je zcela zásadní kontext. Zatímco náklady na naftu nebo hnojiva mohou kvůli geopolitickému napětí růst, prodejní ceny části produkce zůstávají pod tlakem. Klasické nůžky mezi náklady a výnosy se tak znovu rozevírají a sektor, který už tak dlouhodobě mluví o nízké ziskovosti, dostává další ránu.
Právě proto zaznívá ze zemědělských organizací varování, že nejde jen o jednorázové zdražení, ale o problém s plánováním. Farmář potřebuje vědět, kolik investovat do výživy porostu, zda koupit zásobu hnojiva hned, nebo vyčkat, jak nastavit technologii a kde ještě držet náklady při zemi. Když jsou ceny energií a vstupů rozkolísané a zároveň není jisté, zda se růst nákladů někdy promítne do cen komodit, mění se běžné agronomické rozhodování v nekomfortní hru s vysokými sázkami. V zemědělství je nejistota vždycky drahá, ale v době jarních prací bývá obzvlášť drahá, protože prostor pro chybu je malý a kalendář neumí čekat.
Přesto by bylo chybou tvrdit, že vyšší náklady farmářů automaticky a okamžitě zdraží potraviny v obchodech. Mezi cenou vstupů, cenou zemědělských komodit, zpracováním a konečnou maloobchodní cenou existuje značná setrvačnost. Martin Pýcha správně upozornil, že v Evropě stále hraje roli také relativně vysoká úroveň zásob obilovin. I proto není na místě čekat bezprostřední cenový šok na pultech jen proto, že v prvních březnových dnech skákala ropa nahoru a dolů jako tržní akrobat bez jištění. Tlak na ekonomiku výroby je však reálný už nyní, a pokud by dražší energie a hnojiva vydržely delší dobu, promítl by se dříve či později i dál do potravinového řetězce.
Potraviny zatím nezdražují skokově, český export do regionu ale už naráží na první komplikace
Vedle nákladů na samotnou výrobu se konflikt dotýká i odbytu a logistiky. Pro české zemědělské komodity není Blízký východ podle zástupců sektoru klíčovým partnerem, takže případný výpadek trhu by obchodní bilanci nezlomil. U českých potravinářů je ale situace citelnější. Podle Potravinářské komory ČR region dlouhodobě odebírá evropské potraviny a z Česka do něj směřují například sušené mléko, bílé sýry v solném nálevu nebo kondenzované mléko. Vedle toho roste zájem i o cereální tyčinky, ovesné kaše, dětskou výživu a instantní nápoje. To je důležité připomenout, protože český potravinářský export do této části světa není žádná exotická pohlednice z veletrhu, ale reálný obchod s konkrétními výrobky.
První komplikace už navíc podle Potravinářské komory přišly. Mluvčí komory Marek Zemánek pro ČTK uvedl, že jedna mlékárna hlásí nucené vrácení kontejneru poté, co evropské přístaviště přestalo přijímat zásilky mířící do regionu. Právě logistika může být v podobných krizích stejně důležitá jako samotná výroba. Pokud se zboží zadrží, přesměruje nebo výrazně prodraží kvůli pojištění a přepravě, problém nevzniká jen u producenta, ale podél celého řetězce. Reuters v této souvislosti popsala širší reakce vlád a firem na růst cen ropy a nejistotu v dopravě, což potvrzuje, že nejde o izolovaný český problém, ale o součást širšího ekonomického otřesu.
Zvlášť varovný je vývoj na trhu s hnojivy. FAO už dříve upozornila, že evropský trh s nitrátovými hnojivy je mimořádně citlivý na cenu plynu. Pokud by se energetické napětí protáhlo, mohly by se vyšší náklady přenést do dalších nákupů pro jarní i pozdější agrotechnické zásahy. To je přesně ten typ tlaku, který se v účetnictví zemědělského podniku neprojeví jedním dramatickým řádkem, ale sérií menších zdražení, jež v součtu udělají velmi nepříjemný výsledek. V oboru, kde rozhodují procenta a marže nebývají nafukovací, jde o rozdíl mezi snesitelnou sezonou a rokem, na který se bude vzpomínat se zaťatými zuby.
Válka na Blízkém východě zatím neznamená, že by se měly základní potraviny v Česku ze dne na den skokově zdražit. Znamená ale, že české zemědělství i potravinářství vstupují do jarní části roku v podstatně nervóznějším prostředí, s dražšími vstupy, horší předvídatelností a komplikovanější logistikou. A protože právě jaro bývá v rostlinné výrobě obdobím, kdy se rozhoduje o základech celé sezony, může mít i vzdálený konflikt velmi konkrétní důsledky. Pole sice neleží v Perském zálivu, ale účty za naftu a hnojiva mluví jazykem, kterému rozumí naprosto přesně.
