Sdílet
Jenže za tímto vizuálním magnetismem se skrývá otázka, kterou by si měl položit každý kriticky uvažující strávník: Je konzumace tohoto porézního materiálu skutečným přínosem pro náš organismus, nebo jen riskujeme nutriční deficit?
Zázračné aktivní uhlí
Aktivní uhlí, medicínsky známé jako carbo activatus, má v lidských dějinách své pevné místo, ale jeho současné využití v potravinářství je diametrálně odlišné od původního záměru. Staří Egypťané i Hippokratés oceňovali jeho schopnost mírnit následky otrav, ovšem tehdy šlo o nouzovou medicínu, nikoliv o přísadu do běžné snídaně.
Moderní aktivní uhlí vzniká karbonizací organických substrátů, například kokosových skořápek, při extrémních teplotách. Výsledkem je materiál s neuvěřitelně členitým vnitřním povrchem. Pro představu – jeden jediný gram kvalitního aktivního uhlí disponuje povrchem přes 1000 m². Právě tato plocha je klíčem k jeho neuvěřitelné schopnosti vázat na sebe cizorodé látky.
Adsorpce, neúprosný magnet v našich útrobách
Abychom pochopili, co se v našem těle děje po konzumaci černé bulky, musíme si ujasnit rozdíl mezi absorpcí a adsorpcí. Aktivní uhlí nefunguje jako houba, která do sebe tekutinu nasákne, což je absorpce. Místo toho využívá fyzikálně-chemického procesu, kdy se molekuly jiných látek díky Van der Waalsovým silám přichytí na jeho vnitřní i vnější povrch, a to už je adsorpce.
V potravinářství se tato surovina schovává pod kódem E153. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ji sice řadí mezi schválená barviva, ale ve svém stanovisku k aktivnímu uhlí krotí přehnaný optimismus ohledně detoxikace. Oficiálně uznávané zdravotní tvrzení se týká pouze snižování nadměrné plynatosti po jídle, a to při dávce alespoň 1 gram na porci. Pokud je ale uhlí v těstě jen v množství nezbytném pro barvu, reálný fyziologický efekt se limitně blíží nule.
Temná strana detoxu: Když uhlí „krade“ vitamíny
Hlavní riziko aktivního uhlí v běžné stravě tkví v jeho neschopnosti selektovat. Tento černý prach je v podstatě „indiskrétní sběratel“. Nerozezná toxickou zplodinu metabolismu od životně důležitého vitamínu. Pokud si tedy dáte módní černé smoothie plné ovoce, aktivní uhlí může část antioxidantů a mikronutrientů navázat na sebe a bez užitku je vyloučit z těla ven.
Pravidelná konzumace aktivního uhlí může vést ke snížení biodostupnosti důležitých látek, jako jsou vitamíny skupiny B či vitamín C. V tomto světle se populární „detox“ pomocí uhlíkových nápojů jeví spíše jako kontraproduktivní činnost. Svůj organismus totiž v podstatě ochuzujete o palivo, které játra a ledviny potřebují ke své přirozené čisticí funkci.
Ohrožení léčebného procesu
Zatímco ztráta trochy vitamínů může být u zdravého člověka přehlížena, existuje jedna oblast, kde jde o život. Aktivní uhlí je natolik efektivní v adsorpci, že dokáže zneutralizovat široké spektrum léků. Jde zejména o léky na vysoký krevní tlak, štítnou žlázu nebo hormonální antikoncepci.
Databáze PubMed varuje, že konzumace uhlí v blízkosti podání medikace může drasticky snížit její hladinu v krevním řečišti. Pro informovaného čtenáře z toho plyne jednoznačné doporučení: pokud se nehodláte vzdát designového černého menu, dodržujte mezi jídlem a léky odstup minimálně tři, raději však čtyři hodiny. Podcenění tohoto faktu může mít za následek selhání jinak stabilizované léčby.
Estetika versus fyziologie
Proč tedy aktivní uhlí v kuchyni stále vítězí? Odpověď je prostá. Vizuální šok. V éře Instagramu černá barva poskytuje nevídaný kontrast, který z obyčejného pokrmu dělá zážitek. Aktivní uhlí je chuťově neutrální, takže kuchaři neovlivní profil receptu, pouze jeho vizuál a případně lehce zrnitou texturu.
Z hlediska skutečného zdraví je však mnohem rozumnější sázet na nutriční denzitu celistvých potravin než na uhlíkové triky. Skutečná detoxikace je vnitřní práce našich enzymatických systémů, nikoliv výsledek polknutí barviva E153. Aktivní uhlí zůstává geniálním vynálezem pro urgentní medicínu a filtraci vody, ale na talíři plní roli především dekorativní. Pokud k němu budeme takto přistupovat, jako k občasné estetické raritě, nikoliv jako k léčivé kúře, můžeme si jej vychutnat bez obav. Rozhodně by se z něj ale neměl stát každodenní společník našeho trávení.
