Sdílet
Kořeny horké čokolády leží v Mezoamerice. Civilizace Mayů a Aztéků používaly kakaové boby dávno před příchodem Evropanů a připravovaly z nich nápoj známý jako xocoatl. Byl hořký, kořeněný a často dochucený chilli, vanilkou nebo annatem. Nešlo o pochoutku v dnešním smyslu slova, ale o nápoj spojený s rituály, společenským postavením a symbolikou. Když se kakao v první polovině 16. století dostalo do Evropy prostřednictvím španělských dobyvatelů a obchodníků, bylo zřejmé, že v původní podobě by zde jen těžko hledalo publikum. Jak uvádí některé historické přehledy, evropská verze se proto začala velmi rychle měnit. Pálivost ustoupila, chuť vylepšil cukr a z nápoje se stal luxusní artikl určený především pro majetné vrstvy.
V 17. století byla horká čokoláda v Evropě drahou záležitostí. Nepila se běžně a rozhodně ne každý den. Objevovala se v salonech aristokracie, v domech vyšších měšťanů i v klášterech, kde měla své místo i své nepsané zvyklosti. Zpočátku se držela jen v několika zemích, teprve postupně se šířila dál – nejprve do Itálie a Rakouska, později do Anglie. Právě tam se na konci 17. století změnila její podoba. Čokoláda se začala míchat s mlékem a nápoj tím ztratil část své ostrosti. Byl jemnější, srozumitelnější a přístupnější. Britové si ho rychle osvojili a zařadili mezi dezerty po večeři. Tím se horká čokoláda natrvalo usadila v evropském stolování.
Od rituálního nápoje k evropskému luxusu
Horká čokoláda měla svého času i pověst léčiva. Doporučovala se na trávení, na potíže se žaludkem i jako prostředek k celkovému posílení těla. Tyto účinky se sice nikdy nepotvrdily, přesto sehrály roli v tom, jak rychle si nápoj získal oblibu napříč Evropou. Jakmile se však začala prosazovat moderní medicína, čokoláda ztratila své místo v lékárnách a přesunula se tam, kam patří dnes – do kaváren. Zůstala nápojem, který si člověk nedává automaticky, ale ve chvíli, kdy má chuť dopřát si něco výjimečného.
Postupem času se v jednotlivých zemích vytvořily vlastní tradice. Ve Španělsku se dodnes podává velmi hustá čokoláda a la taza nebo para mesa, často v kombinaci s churros. V Itálii je cioccolata calda natolik hutná, že připomíná spíš dezert než nápoj. Ve Spojených státech se horká čokoláda postupně proměnila v masový nápoj. Dá se koupit i z automatů, často v podobě rychlé a nepříliš kvalitní verze. Přesto si tam udržela silnou pozici jako typický zimní komfortní nápoj. Výraznou roli v celém příběhu kakaa sehráli také Nizozemci. Jejich obchodníci i technologické postupy dlouhodobě formovaly způsob, jakým se kakaové boby zpracovávaly – a tím i podobu čokolády, jak ji známe dnes.
Nápoj pohody, rituálů a sdílených chvil
To, že si horkou čokoládu spojujeme s pohodou, není jen kulturní zvyk. Podle znalce Joshuy Pattersona kakao obsahuje theobromin a polyfenoly, které podporují produkci serotoninu a pozitivně ovlivňují náladu. Už samotná vůně kakaa může navodit pocit klidu a spokojenosti. Svou roli hraje i fyzický aspekt nápoje – teplo, které dlouho zůstává v šálku a zahřívá ruce, posiluje pocit bezpečí a uvolnění.
