Sdílet
Když kokos spadne z palmy a začne klíčit, uvnitř jeho tvrdé skořápky se odehrává tichý, ale dokonalý proces. Z obyčejné kokosové vody se stává zásobárna života. Botanici tomu říkají haustorium – klíční pletivo, které se formuje několik měsíců po vyklíčení. Uvnitř ořechu se z tekutiny vytvoří pěnovitá koule, která vyživuje zárodek, dokud se neuchytí v půdě. Kolem dvacátého týdne bývá největší a nejbohatší na energii – tehdy chutná nejlépe.
Na jazyku působí překvapivě jemně. Chuť bývá popisována jako směs vanilkového piškotu a cukrové pěny s kokosovým tónem, ale kdo to ochutnal čerstvé, říká, že je to spíš něco mezi sněhovou pusinkou a vláčným marcipánem. V Indonésii, na Filipínách i v jižní Indii je to považováno za lahůdku. Místní si ořech rozlousknou, lžičkou vydlabou pěnu a jí ji jako dezert.
Z nutričního pohledu má tato hmota pozoruhodné složení. Obsahuje velké množství přírodních cukrů, kolem 45 až 50 procent hmotnosti, a k tomu draslík, fosfor i hořčík. Studie na ScienceDirect potvrzuje, že klíčící kokos má podobné složení jako běžná dužina, jen s vyšším podílem enzymů a antioxidantů. Podle novějších rozborů (Specialty Produce, 2024) obsahuje také vitamín C, železo, vlákninu a nenasycené mastné kyseliny. Sto gramů této pěny má přibližně stejnou energii jako banán, ale minerálních látek je v ní o třetinu víc.
Místní obyvatelé věří, že mladé haustorium pomáhá trávení a působí jako přírodní prostředek proti dehydrataci – a kdo žije v tropickém horku, dobře ví, proč tomu tak je.
Lahůdka, kterou objevuje moderní kuchyně
Ještě před několika lety byl naklíčený kokos známý jen lidem, kteří žijí poblíž plantáží. Dnes se z něj stává nová exotická surovina i v Evropě. V Paříži, Londýně nebo Barceloně se objevuje v nabídce veganských restaurací pod názvem „sprouted coconut foam“ – přírodní dezert bez cukru, bez lepku a s nepřekonatelnou texturou. Každý ořech je originál a žádná umělá výroba jeho chuť nedokáže napodobit.
