Sdílet
Začalo to u hranolků a končí to globálním tažením proti chemii v jídle. Generace Z se nejen přes sociální sítě staví do čela hnutí, které si klade jediný cíl: odhalit složky a procesy ve vysoce průmyslově zpracovaných potravinách, které tělu neprospívají. Mnozí lidé totiž podle mladé generace ani nevědí, co jedí – a ne vždy to, co vypadá zdravě, skutečně zdravé je.
Jak to všechno začalo?
New York Post hovoří o dívce jménem Sophie Pokela, která absolvovala wisconsinskou univerzitu, kde studovala výživu. Byla si jista, že žije zdravě a vybírala si zejména potraviny bohaté na bílkoviny a vlákninu. Až později si uvědomila, že přes svůj odborný background vlastně netuší, co přesně její jídlo obsahuje. „Procházela jsem Instagram a narazila na jednu zdravě se stravující maminku, která mluvila o semínkových olejích. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela, tak jsem začala procházet její stránku a uvědomila si, že nemám ponětí, co všechno moje jídlo obsahuje.“ A tak se zrodil trend nazývaný „crunchiness“ – tedy jakási „křupavost“ čerstvého životního stylu, který se snaží minimalizovat vystavení toxinům a preferuje jednodušší, čitelnější složení potravin.
Proč mladí nechtějí jíst to, co jedli jejich rodiče
Mladá generace začíná měnit priority. Nejde už jen o cenu nebo rychlost přípravy. Zajímá je složení, původ surovin i ekologický dopad. Kriticky vnímají zejména tzv. „věčně trvající chemikálie“ (PFAS), které se v minulosti používaly v obalech potravin pro jejich odolnost vůči mastnotě a vodě. Jak ale upozorňuje toxikolog Martin Kuchař, tyto látky jsou spojovány s hormonálními poruchami, narušením plodnosti a dokonce i rakovinou. „Dnes víme, že mastné pytlíky na hranolky nebo krabičky na burgery mohou být zdrojem chemické kontaminace,“ uvedl odborník.
Podle studie byly PFAS detekovány v obalech fast foodových řetězců ve více než 50 % případů, což jen posílilo volání mladých spotřebitelů po větší transparentnosti.
Hnutí za křupavost je prima, ale ne bez rizik
Klinická psycholožka Laura Braiderová označuje hnutí crunchiness za potenciálně zdravé, pokud je vedeno s rozumem. Upozorňuje však na jeho temnější stránku: může fungovat jako spouštěč poruch příjmu potravy, zejména u vnímavých jedinců. Některé alternativní směry, které se pod tímto hnutím schovávají, navíc mohou podporovat nepodložené strachy – ať už jde o odmítání fluoridované vody, semenných olejů nebo dokonce mléčných výrobků. Braiderová k tomu dodává: „Sociální média mohou poskytovat dobré informace, ale jak všichni víme, je na nich také spousta chybných informací.“
Znepokojující je i fakt, že některé proudy alternativní výživy považují živočišné potraviny za zcela nevhodné – což je z hlediska výživové rovnováhy problematické. Úplné vyloučení živočišných složek z jídelníčku může vést k nedostatku vitaminu B12, kvalitních bílkovin či vápníku, a vyžaduje velmi pečlivé plánování a suplementaci.
I fastfood může být v pohodě – když je postaven na rozumu, ne na ideologii
Je tedy konec fast-foodům? Ne nutně. Spíše se proměňuje jejich forma. Nové podniky se snaží nabídnout kvalitnější alternativy – nejen ve složení jídel, ale i v ekologickém zázemí a přístupu k obalovým materiálům. A přibývá i domácích variant – batátové hranolky z trouby, salátové wrapy nebo burgery z červené řepy. Ovšem právě u poslední kategorie je třeba být opatrný: to, že je burger „rostlinný“, neznamená automaticky, že je zdravý nebo nutričně hodnotnější.
„Rok 2025 je zlomový právě v tom, jak začínáme přemýšlet o jídle,“ říká výživová poradkyně Michaela Kudláčková. „Už nestačí, že fast food je rychlý. Musí být i čitelný. Ale není nutné kvůli tomu zatracovat klasické potraviny. Spíš než boj mezi světy zvířat a rostlin bychom měli vést diskuzi o kvalitě, jednoduchosti a transparentnosti – a to na všech frontách.“
