Sdílet
V médiích i na sociálních sítích se znovu a znovu objevují polopravdy a zkreslené výklady, které vrhají na potravinářský průmysl velmi nehezké světlo. Přitom realita je podstatně méně dramatická: evropský systém kontroly potravin patří k nejpřísnějším na světě a zaručuje vysokou úroveň bezpečnosti i kvality. Některé výrobní postupy, které lidé považují za trik či podvod, jsou ve skutečnosti běžné, transparentní a zdravotně zcela nezávadné technologie. Navíc je nejen umožňuje platná legislativa, ale dokonce je důsledně reguluje a hlídá.
Burger ze sto krav? Fakta místo senzací
Snad nejčastěji citovaným „odhalením“ je tvrzení, že jeden hamburger může obsahovat maso až ze sta krav. Tento obraz je dramatizovaný a v laickém čtenáři vzbuzuje představu nekontrolovatelné směsi. Ve skutečnosti se mleté maso vyrábí tak, aby se co nejlépe zužitkovaly všechny části jatečně zpracovaného zvířete. Partie, které nejsou vhodné na steaky nebo jiné celistvé kusy, se využijí do směsi, čímž se minimalizuje plýtvání a zachová cenová dostupnost. Pokud se k tomu přidají různé šarže, pocházející i z více kusů, je to technologicky běžné a žádným způsobem to nesnižuje hygienickou úroveň výrobku.
Evropská pravidla jsou v tomhle docela jasná — chtějí stoprocentní dohledatelnost původu masa. Říká se tomu traceabilita. Znamená to, že ke každému kusu masa se dá dohledat, odkud přesně přišel a kdo ho choval. V Česku na to dohlíží veterináři, potravinářská inspekce a hygienické stanice, aby se nic nepřehlédlo. Díky tomu funguje vícestupňová kontrola, která garantuje, že i směsi masa z několika zvířat splní tvrdé požadavky na hygienu a kvalitu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin dokonce tvrdí, že ten náš řetězec „od farmy po vidličku“ patří mezi úplně nejbezpečnější na světě.
Losos přibarvený? Ve skutečnosti jde o přírodní proces
Velkou pozornost veřejnosti přitahuje také barva lososího masa. Někteří spotřebitelé se domnívají, že růžové zbarvení lososa je umělý trik, aby vypadal atraktivněji. Pravda je taková, že lososi chovaní v sádkách nedostávají přirozený zdroj karotenoidů (například z korýšů) v takové míře jako lososi divocí, a proto jejich maso přirozeně zesvětlá.
Do krmiva se proto přidává astaxantin — přírodní antioxidant, který se vyskytuje i v mořských živočiších. Astaxantin je povolený, zdravotně prověřený a přísně kontrolovaný podle evropských pravidel (Nařízení ES 1831/2003). Spotřebitel tedy nekonzumuje žádnou syntetickou chemii, ale látku, která odpovídá přirozené potravě divokých ryb. Astaxantin navíc přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem a patří mezi běžně schválené doplňky i v jiných potravinách.
Želatina a karmín: tradiční, bezpečné, ale ne vegetariánské
Další častým strašákem bývá želatina, která se využívá v řadě cukrovinek nebo dezertů. Získává se hydrolýzou kolagenu z vepřových či hovězích surovin a jde o naprosto běžnou, bezpečnou a historicky prověřenou technologii. Pro vegetariány a vegany to samozřejmě znamená, že musejí číst etikety a zvolit rostlinné alternativy, ale zdravotně riziková želatina není.
Stejně tak karmín (E120), vyráběný z červce nopálového, se používá jako přírodní barvivo už po staletí. Evropská legislativa jeho použití povoluje, toxikologické hodnocení potvrzuje jeho zdravotní nezávadnost a výrobce je povinen tuto složku uvést na obalu, aby měl spotřebitel plné informace.
Banány z klonů? Žádný důvod k obavám
U banánů odrůdy Cavendish se lidé někdy děsí slova „klon“. V praxi jde o vegetativní množení, které zajišťuje jednotnou chuť, strukturu a odolnost plodů během transportu a skladování. Bez této praxe by nebylo možné banány v požadovaném množství a kvalitě celosvětově distribuovat. Tento způsob množení není genetickou modifikací v legislativním slova smyslu a nepředstavuje zdravotní riziko (BBC, 2015).
A co „éčka“? Opravdu není důvod k panice
Přísady, označované souhrnně jako „éčka“, patří mezi nejvíce démonizované složky potravin. Přesto se jedná o látky s jasně definovanými funkcemi (konzervanty, barviva, stabilizátory), které procházejí přísným povolovacím a revizním procesem. Evropský úřad pro bezpečnost potravin pravidelně vyhodnocuje jejich toxicitu i zdravotní rizika. Pokud by se ukázalo, že jakékoli aditivum škodí, prostě by jeho použití nebylo povoleno.
Potravinářství si zaslouží důvěru
Shrnuto, potravinářské výrobní procesy nejsou žádnou skrytou hrozbou, ale výsledkem dlouhodobě zdokonalovaných technologií, které respektují zdraví spotřebitele a zákonné požadavky. Evropský systém kontroly patří mezi nejkomplexnější a nejpřísnější na světě a dává spotřebiteli velmi solidní jistotu, že na jeho talíři končí produkt, který splňuje náročné hygienické i kvalitativní normy.
Zdroj: Autorský text, Food Safety, Official Journal of the European Union
