Sdílet
V Baltimoru se tehdy kdosi pokusil připravit čokoládové karamely. Recept se však nepovedl. Výsledná hmota byla jiná, hutnější, ale chutná. V angličtině se pro takovou chybu nabízelo sloveso to fadge – v překladu „zpackat“ či „zvorat“. Z něj se časem vyvinulo familiárnější to fudge.
První dochovaný fudge recept z Baltimoru se datuje k roku 1888, kdy jej převzala studentka Vassar College, tehdy čistě ženské školy v Poughkeepsie ve státě New York. Fudge se brzy stal studentskou záležitostí – doslova příběhem tajných vaření v pozdních večerních hodinách na kolejích. „Byl to drobný způsob odporu vůči pravidlům – něco, co šlo udělat i bez trestu, a přesto to bylo trochu zakázané,“ řekla White pro CBS News.
Z Vassaru se recept rozšířil do dalších ženských univerzit. „Vassar fudge“ se stal pojmem, psalo se o něm v novinách a vyvolával vlny domácího pečení. Během několika let si dezert získal americkou veřejnost a usadil se jako domácí klasika.
Zvláštní kapitolu v dějinách fudge ale píše Mackinac Island – malé letovisko v Michiganu, známé tím, že tam nejezdí auta a všude se chodí pěšky nebo jezdí koňským povozem. Už od roku 1887 láká na Mackinac Island sladká vůně tradičního fudge, o kterou se stará Original Murdick’s Fudge – cukrárna s více než stoletou historií a pověstí jedné z nejstarších svého druhu v USA. Místní s nadsázkou říkají, že Mackinac je „fudgeová metropole Ameriky“. V létě tu výroba jede naplno – v každé z několika cukráren vzniká denně až čtvrt tuny tohoto krémového pokušení. Turisté, kteří sem míří za sladkostmi, si vysloužili vlastní přezdívku: fudgies.
Proces výroby se od konce 19. století příliš nezměnil. Základ tvoří cukr, máslo, mléko a čokoláda. Směs se vaří, poté vylévá na chladný mramorový plát, kde se ručně tvaruje a nechává ztuhnout. Výsledkem je lesklá, pevná a přitom měkká kostka s typickou texturou. A přestože se dnes vyrábějí i varianty s ořechy, marshmallows nebo bourbonem, základní recept přežil generace téměř beze změn.
Fudge tedy vznikl jako omyl, ale stal se trvalou součástí americké kuchařské kultury. V časech, kdy se kulinářská historie často zkracuje do jedné věty na Instagramu, je to připomínka, že i chyby mohou mít svou hodnotu – a někdy i velmi sladký výsledek.
