Voda je téma! A zvlášť ta kohoutková. Už několikátou sezónu v řadě totiž platí za spolehlivého otloukánka. V živé paměti je určitě stále ještě poměrně nedávná celosvětová kauza o vysokých koncentracích mikroplastů, které na sebe navíc vážou další jedy a zapříčiňují tak zcela jasný atak na lidský organismus. Vědci důsledně varovali, že zdravotní rizika jsou zcela nepochybná a nepřímo poukázali na sice neprobádané, zato vysoké nebezpečí. Poplach přitom vyvolala studie neziskové organizace Orb Media, která léta ostře vystupuje proti znečišťování moří plasty v zájmu záchrany druhové rozmanitosti živočichů a v odborných kruzích je známá svými silně tvrdými výstupy, které bohužel korunuje minimální znalost o vodárenství, na což ostatně opakovaně upozorňoval i MUDr. František Kožíšek, CSc. vedoucí NRC pro pitnou vodu, který naopak znalostmi oplývá, neb patří k předním odborníkům na kvalitu vody vůbec.

Síla jedné akce

Jak se ale píše i ve Stanovisku Státního zdravotního ústavu, šlo o zprávu značně manipulativní. Orb Media totiž postavila celou argumentaci na výsledcích jednorázové akce, kdy byly odebrány vzorky pitné vody ve dvanácti městech na pěti kontinentech. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že 83 % (v Evropě 72 %) odebraných vzorků obsahovalo mikročástice (vlákna) plastů v průměrném množství (na 1 litr) 3,8 vláken v Evropě a 9,6 v USA. Ovšem i přesto jde o problém zásadně environmentální, tudíž může mít dopad na vodní živočichy, například drobné korýše, ryby a vodní ptactvo, kteří částice mohou požít a mechanicky tak poškodit zažívací trakt, zejména další příjem a zpracování potravy. Na zdraví člověka nemají koncentrace mikroplastů žádný vliv a v tomto důsledku je i zcela zbytečné jejich množství systematicky hlídat. „Zatím neexistuje žádný důkaz, ani nějaká odůvodněná hypotéza, že by plastové mikročástice při požití člověku (a vyšším živočichům) nějak škodily. Plasty jsou obecně dost inertní a jejich sorpční schopnost poměrně nízká. V pitné vodě, i té nejčistší z chráněného podzemního pramene, se běžně vyskytují mikročástice, v jednom litru jich může být i tisíce, které člověk až na výjimky jako je zrnko písku okem nevidí a které jsou v naprosté většině přírodního původu (částice zeminy či vegetace, částice biofilmu, anorganické produkty bakterií, pylová zrna apod.), ale někdy i antropogenního původu (korozní produkty z potrubí ad.). Tyto částice lidskému zdraví – ve vodě v obvyklém množství – člověku nijak neškodí,“ vyjádřil se k výše zmíněnému výzkumu MUDr. Kožíšek.

Zbytečné obavy

Žádná rizika nebyla prokázána ani co do přítomnosti farmak, a to i s ohledem na fakt, že je u nás spotřeba léčiv poměrně vysoká. Léčiva se do vody mohou dostávat dvojím způsobem. Přirozeně jsou vylučovány lidským organismem, tedy močí, a pak v důsledku nevhodné likvidace léků, která nejsou vracena zpět do lékárny, jak je to správně, ale je prokázáno, že je řada domácností splachuje do toalety, odkud se též dostávají do odpadních vod. „V rámci několikaletého výzkumného projektu odborníci ze Státního zdravotního ústavu provedli první systematické mapování léčiv v pitných vodách. Cílem bylo získat informace o výskytu zbytků léčiv v pitných vodách a zhodnotit lidskou expozici a z ní plynoucí zdravotní riziko,“ vysvětluje Ing. Jana Ježková ze Svazu minerálních vod. Pro výzkum bylo vybráno pět látek, které se hojně využívají. Šlo o převážně o protizánětlivé léky a léčiva tlumící bolesti -naproxen, ibuprofen, diclofenac proti epilepsii. „Práce potvrdila původní předpoklad vycházející ze struktury zásobování pitnou vodou v ČR a to, že výskyt léčiv v pitné vodě tuzemských vodovodů je velmi vzácný, resp. velmi nízký,“ píše dále Ing. Ježková v dokumentu Farmaka v minerálních vodách.

 

Čisté jako lilie?

Výskyt nejběžnějších farmakologických prostředků už vůbec nebyl prokázán ani v minerálních vodách s hlubokým oběhem s dlouhou dobou zdržení v horninovém prostředí. Ježková však připouští, že léčiva se mohou objevit ve zdrojích s mělkým oběhem, technicky méně zabezpečených, a v prostředí, kde v infiltračním území nebo poblíž jímání leží léčebná zařízení. Vyloučení pochyb a spekulací o možné kontaminaci stopovými koncentracemi farmak v minerálních vodách si kladl za cíl i rozsáhlý projekt, jehož cílem bylo analyzovat 46 farmak, včetně jejich metabolitů. Na základě zadání Ministerstva zdravotnictví České republiky bylo odebráno čtrnáct vzorků minerální vody a to 9 přírodních minerálních vod a 5 přírodních léčivých zdrojů. Odběry z vrtů (na vstupu do stáčíren) prováděly Referenční laboratoře Ministerstva zdravotnictví a vlastní rozbory akreditovaná laboratoř Povodí Vltavy. Bylo analyzováno 46 farmak s rozpětím detekce 10 až 50 ng/l. „Výsledky potvrdily, že ochrana zdrojů přírodních minerálních vod a přírodních léčivých zdrojů je v České republice účinná, ať už je to omezení činností v ochranných pásmech dané legislativou nebo ochrana vlastní přírodou,“ shrnula J. Ježková.

Voda proti početí?

A jak je to s obávanou antikoncepcí, anebo hormony obecně? Hormony jsou u nás v pitných vodách přítomny jen vzácně a ve velmi stopových množstvích, které nezavdávají žádné obavy z poškození zdraví. „Konkrétně ethinylestradiol ze ženské antikoncepce jsme dosud v pitné vodě v Česku nikdy nikde nenašli. Je to proto, že polovina pitné vody se vyrábí z podzemních vod a naprostá většina povrchových surových vod pochází z vodárenských nádrží na horních tocích řek, kde je ovlivnění odpadními vodami minimální, a zmíněné látky se proto do zdrojů pitné vody nedostávají,“ upozornil v rozhovoru pro Aktuálně.cz František Kožíšek. Pro představu: studie z USA prokázala, že z té nejvíce znečištěné pitné vody přijme člověk denně asi stonásobně méně estrogenních látek, než když vypije čtvrt litru kravského mléka,“ dodal.

Rezidua hormonálních látek představují rizika podobně jako mikroplasty pro vodní živočichy. I nanogramové koncentrace mohou mít vliv na reprodukci vodních organismů, zejména pak ryb. Vědci upozorňují na posunutí pohlavní dospělosti ryb, která má vliv na celkovou reprodukci ve vodách, podle některých studií dochází k poškození reprodukčních orgánů, respektive k narušení vývoje pohlavních buněk.

Řasy jako řešení

I přes nízká rizika vědci pracují na účinném čištění vody od mikroplastů i hormonů. Výzkumníci z brněnské Mendelovy univerzity testují přelomový způsob, kdy pomocí umělé inteligence chtějí přepsat DNA mikrořas, na řasy chlamydomonas reinhardtii chtějí navázat receptor, který by dokázal reagovat na vybrané látky ve vodě. „Začínáme u hormonů, určitě by se ale mikrořasy daly modifikovat například i pro toxická barviva, antibiotika a další látky. Když bychom řasu dali do obyčejné vody, nic se nestane. Jakmile se v ní ale objeví zvolená látka, řasa sama problém vyhodnotí a začne ho řešit tak, že na sebe polutant cíleně naváže, čímž značně technologii čištění vody zjednoduší,“ sdělila pro iDnes.cz Denisa Debnárová z Ústavu chemie a biochemie Agronomické fakulty.

Lepší a lepší

Podle posledních výzkumů se jakost pitné vody obecně radikálně zlepšuje. „V roce 2021 bylo veřejnou vodovodní infrastrukturou zásobováno 10,076 milionu obyvatel a jejich podíl v populaci dosáhl 96 %. V porovnání s rokem 2001 se loni podíl obyvatel napojených na veřejné vodovody zvýšil o 12,6 procenta. Mírou dostupnosti nezávadné pitné vody se tak Česká republika rovná nejvyspělejším státům,“ tvrdí ministr zemědělství Zdeněk Nekula. Pitná voda z vodovodů v ČR je nezávadná a kvalitní. Potvrzuje to celostátní monitoring Ministerstva zdravotnictví, do kterého jsou zapojeni provozovatelé vodovodů i orgány veřejného zdraví. Z výsledků monitoringu vyplývá, že v letech 2004 až 2021 se jakost vody z vodovodů pro veřejnou potřebu postupně zlepšovala.