Češi si každoročně z lesů donesou plody v hodnotě několika miliard korun, sběr všemožných lesních plodů je zde velmi populární. Do lesa je u nás možné vstupovat a plody sbírat bez omezení, a to bez ohledu na to, zda je majitelem lesa soukromý vlastník, nebo stát. Mezi drobnými lesními plody dominují právě borůvky, následují maliny, ostružiny a lesní jahody. Průměrná rodina si jich ročně domů odnese až čtyři kilogramy.

Bez hřebenů

Při sběru je třeba dodržovat základní pravidla. Nejde o nic složitého a pro všechny návštěvníky lesa by měla být zcela přirozenou součástí jich chování – nepoškozovat les, nenarušovat lesní prostředí, nevstupovat do míst, kde se provádí těžba či jiná manipulace se dřevem, a do oplocených prostor.

Sběr musí být šetrný, plody se trhají výhradně ručně. Zvláště komerční sběrači často při sběru využívají hřebeny, aby byl sběr co nejrychlejší a nejefektivnější, přestože jsou zakázány, neboť ničí borůvčí. Výsledkem nešetrného sběru je narušení ekosystému, na němž jsou závislí další živočichové. Takové chování může vyústit v pokutu v přestupkovém řízení, ale jeho odhalení v praxi bývá velmi složité. Porušením zákona o ochraně přírody se může stát sběr v národních parcích, omezují se jím zdroje pro zde žijící zvířata a dochází k poškozování porostu.

Jen z vlastního…

A kdo na sběr němá čas či trpělivost, borůvky na koláč si může zakoupit. Možná vás nejednou napadlo, kde ten dědeček u improvizovaného stánku na kraji silnice vzal borůvky, které zde prodává? Kolik mu asi dalo práce, než všechny tyto borůvky nasbíral? Ačkoli praxe bývá často odlišná, nikdy by neměly prodávané borůvky pocházet z lesa, který prodejci nepatří, nebo nedisponuje souhlasem majitele lesa. Podle zákona má sběr probíhat jen pro vlastní potřebu. A na tento nepřesně definovaný pojem se řada prodejců odvolává – prodávané borůvky označují za pouhé přebytky toho, co sami nasbírali a nezvládnou spotřebovat.

Ale i toto odůvodnění má jasné mezery. Prodej sezónních přebytků je v obecné rovině možný, dokonce k němu není potřeba ani živnostenské oprávnění. Ale prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků musí pocházet z vlastní pěstitelské a chovatelské činnosti. Je nasnadě, že tato podmínka v případě lesních borůvek splněna není. Prodej borůvek z cizího lesa je prostě něco jiného než prodej jahod z vlastní zahrádky. Zisk z prodeje jakýchkoli plodů by měl plynout jen majiteli lesa, nebo tomu, kdo s ním má uzavřenou smlouvu.

 

Borůvky pouze na kila

Od roku 2021 se změnila pravidla ohledně vážení. Zatímco dříve byl běžnou součástí nabídky stánkařů litr borůvek, nyní je možné uvádění výhradně v hmotnostních jednotkách. Pokud byste tak narazili na prodejce, který stále žije starými pořádky, neváhejte ho na omyl upozornit. V případě, že jeho prohřešek odhalí kontroloři SZPI, hrozí mu pokuta. Její výše podle informací SZPI závisí na konkrétní situaci, ale v případě opakovaného úmyslného klamání se může vyšplhat do desetitisíců korun.

Litr je výrazně hůře definovaný pojem, s borůvkami si zákazník kupoval i velké množství vzduchu. Kterého bylo tím víc, čím volněji prodejce borůvky do nádoby nasypal. Stačilo borůvky více sklepat a hned se jich do litru vešlo výrazně více. Na to často spotřebitel však přišel až poté, co si nákup přinesl domů. Státní zemědělská a potravinářská inspekce pak pravidelně dostávala podněty ke kontrole od rozhořčených spotřebitelů. Přitom legislativa jasně stanoví, že informace o potravinách nesmějí být zavádějící. Údaj o množství musí být jednoznačný a ověřitelný. A to je zaručeno jen u jednotek hmotnostních – ty jsou vždycky stejné. Jak stojí ve zprávě Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), toto opatření neplatí jen pro borůvky, ale pro všechno nebalené sypké ovoce.

Ceny pod pravidly

Navíc pro mnoho spotřebitelů byly během nákupu pojmy kilogram a litr ovoce lehce zaměnitelné. Spotřebitel si cenu za litr zpravidla automaticky vztáhnul na cenu kilogram. Ale o stejné množství rozhodně nejde – jeden litr odpovídá jen přibližně 600 gramům. Na stánkaře se vztahuje povinnost uvádět také měrnou cenu, tedy v tomto případě za 1 kilogram ovoce. V žádném případě nestačí označit cenou jen navážené krabičky. Zákazník není povinen si cenu za kilogram dopočítávat. Ani argument, že cena za půl kilogramu vypadá pro zákazníka lákavěji, rozhodně neuspěje. Prodejce se vystavuje riziku udělení pokuty.

Hygiena na prvním místě

Novinkou od loňského roku je, že prodejci nemusejí vlastnit zdravotní průkaz. Nicméně nadále platí, že hygienické podmínky prodeje by se měly co nejvíce podobat těm v kamenných prodejnách. Borůvky by měly být v co nejlepším stavu, nepoškozené, nezapařené, pochopitelně bez stop plísní, hnilobných zárodků a cizích látek. Prodejce nesmí borůvky vymývat, aby se nestaly náchylnější na vznik plísní.

Stánkař by měl pravidelně ovoce kontrolovat a třídit, v letním horkém počasí podléhají měkké druhy ovoce zkáze velmi rychle. Stánkař by tedy měl dbát zejména na adekvátní zastínění stánku, aby na vystavené ovoce nepálilo přímé slunce. Zatímco v lese nasbírané borůvky většina z nás nijak dále neomývá, v případě zakoupení u stánku konzumaci až po omytí rozhodně doporučujeme.

Prodávané plody vždy musejí být opatřeny názvem a také zemí původu. Na dodržování obchodních náležitostí, tedy zejména uvádění ceny a dodržování deklarované hmotnosti, dohlíží Česká obchodní inspekce. Používaná váha musí být ocejchovaná, zákazník má právo si nákup nechat převážit. Dejte pozor, aby vám prodejce zboží nenavážil včetně obalu, respektive měl by mít na váze nastaveno, aby se váha obalu od té konečné odečetla. Právě nedodržení deklarované ceny patří společně s nedostatečným označením ceny k nejčastějším prohřeškům, které kontroloři ČOI u stánkařů odhalují.

U silnice s povolením

Stánek si prodejce nemůže zřídit, kdekoli si vzpomene. Postavit si do frekventované zatáčky židli a na karton napsat BORŮVKY prostě nestačí. Přímo v obci mají stánky na starosti místní úřady, bývají specifikované v místních vyhláškách. Zřízení stánku na nepovoleném místě může vyústit v pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od toho, jak dlouho prodej probíhal a zda svou činností prodejce někoho omezoval.

O povolení zřídit stánek u silnice je možné požádat krajský úřad, v případě silnic I. třídy je nutný souhlas Ředitelství silnic a dálnic, které ho ale s ohledem na bezpečnost silničního provozu odmítá udělovat. Stánek lze povolit jen na přehledném místě, kde je možné předpokládat minimální riziko dopravní nehody i v momentě, kdy se řidič na krátkou dobu přestane naplno věnovat řízení a svou pozornost upře na nabídku stánku. Místo musí být voleno s ohledem na to, aby u něj bylo možné bezpečně a plynule zastavit a nenarušovala se tím plynulost provozu. Pracovník ŘSD nemá v kompetenci „černého“ prodejce od silnice vykázat, musí kontaktovat policii. Ta ho, v případě chybějícího povolení, z místa vykáže a případ je dále prošetřován ve správním řízení. Na konci může stánkař dostat pokutu až půl milionu korun.