Kapr se připravoval „na černo“. To znamená, že se vařil v husté omáčce z kořenové zeleniny, povidel, ořechů, sušeného ovoce a koření, jako je hřebíček, či tymián. Tento recept byl tehdy považován za vrchol kulinářského umění. Ještě před rozvojem rybníkářství se ale na venkovských stolech ryby objevovaly zřídka. Mnohem častěji se jedla levná, vydatná jídla, jako je houbový kuba, hrachová kaše, polévky a pečené placky. U šlechty byly Vánoce bohatší – na tabuli nesmělo chybět maso, ideálně celá pečeně, jemné pečivo a exotické koření, které si mocní nechávali dovážet i přes půl světa.

Devět chodů pro štěstí a ochranu

Zatímco dnes je běžné povečeřet jeden hlavní chod, dříve byla štědrovečerní večeře opravdovou slavností o několika chodech, z nichž každý měl svůj symbolický význam. Uplatňovala se tradice devíti jídel, jejichž složení mělo podporovat hojnost a plodnost. Devítka byla totiž považována za číslo štěstí a ochrany, které mělo zajistit rodině prosperitu a zdraví v následujícím roce.

Na stolech spočívala vcelku jednoduchá jídla, která zároveň odrážela spojení s přírodou a vírou v její dary. Vedle houbového kuby, který dodnes zůstává oblíbeným předkrmem, se servírovala hrachová nebo čočková kaše. Luštěninám byl přikládán zvláštní význam, věřilo se, že vše, co tvarem připomíná penízky, přinese do domácnosti bohatství.

Podobně na tom byly i kulaté oplatky o něco větší než mince. Servírovaly se s medem či česnekem. Med pak vyjadřoval sladkost života a boží požehnání, zatímco česnek měl chránit rodinu před nemocemi a zlými silami. Významnou roli hrála i vánočka, která svou spletenou strukturou symbolizovala pevné rodinné vazby.

Rozkrajování jablíčka

Rozkrajování jablka je snad staré jako lidstvo samo. Patří k těm nejstarším zvykům vůbec.  Obvykle se rituál prováděl až po večeři, kdy bylo servírováno ovoce jako tehdejší náhrada dezertu. Privilegium krájení měla výhradně hlava rodiny. Pokud se objevila hvězdička v jádřinci, znamenala štěstí, zatímco kříž byl varováním. Podobně se louskaly i ořechy. Jejich zdravé jádro slibovalo úspěšný rok, zatímco zkažené věstilo potíže.

Pecen chleba i pravidla rohů

Kromě samotného jídla hrála ve štědrovečerním rituálu důležitou roli také pravidla stolování a symbolika předmětů umístěných na slavnostní tabuli. Ústředním bodem tabule byl pecen chleba, který symbolizoval Boží dar a hojnost. Chléb byl považován za základ života, a proto měl na stole čestné místo. Během večeře byl ponechán v jednom z rohů stolu, aby si z něj mohl každý odkrojit podle potřeby. Tento akt měl zajistit, že rodina nikdy nepocítí nouzi.

Do dalších rohů stolu se pak umisťovaly předměty, které měly specifickou ochranitelskou funkci. Peníze byly symbolem hojnosti a měly zajistit, že domácnost bude mít po celý rok dostatek finančních prostředků. Slaměnka nebo svazek obilí, často doplněný dalšími plodinami vypěstovanými na poli, symbolizovaly úrodu a plodnost půdy. Tento rituál odrážel pevné spojení našich předků s přírodou a jejich víru, že země, pokud je dobře obdělávána, přinese své plody.

Unikátním a zároveň poetickým symbolem byl řetěz, kterým se obepínaly nohy stolu. Tento prvek měl hned dvojí význam. V první řadě symbolizoval soudržnost rodiny – řetěz byl metaforou pro pevné vazby mezi jejími členy, které měly vydržet i těžké časy. Druhou funkcí bylo ochránit stáda domácích zvířat před nebezpečím, například před vlky nebo nemocemi, a zajistit, aby rodina měla po celý rok dostatek masa a mléka.

Speciální místo na tabuli měla také miska na zbytky od večeře, které byly určeny pro hospodářská zvířata. Tento zvyk zdůrazňoval úctu k přírodě a zvířatům, jež hrála klíčovou roli v životě venkovských domácností. Na Štědrý večer se také dávalo zvířatům více krmiva, protože se věřilo, že se tím zajistí jejich zdraví a plodnost v následujícím roce.