Určit, kdo přesně stojí za vynálezem žvýkačky, je oříšek i pro dějepisce. Zatímco některé prameny tvrdí, že prvenství je přisuzováno jistému Američanovi Williamu Finley Sempleymu z Ohia, podle jiných zdrojů za jejím objevením stojí jistý Amos Tyler, který si prý žvýkačku nechal patentovat již půl roku před Semplym. Ať už byl jejím stvořitelem kdokoli – zasloužil se o zrod skutečného fenoménu
Kult frajerství
Možná, že ještě pamatujete dobu, kdy byla žvýkačka záležitostí na několik týdnů, a co víc, byla i putovní. Vzácné gumy si chtěl každý přece žvýknout a to, že to bylo hygienicky zcela nepřípustné, nikdo neřešil. Její hodnotu ostatně krásně ilustruje snímek Obecná škola. V jedné z pasáží se přeci Eda Souček zakucká tak, že žvýkačku polkne, vyplivne na zem a s blaženým pocitem, že o americký symbol revolty nepřišel, vloží značně špinavou zase zpátky do úst. Stejně tak se nevedly diskuze o zdravotní prospěšnosti nebo obsahu kalorií, nicméně doba pokročila. Podle některých zdrojů dnešní žvýkačky mohou obsahovat látky, které nejsou pro naše zdraví přínosné, některé byly dokonce označeny za nebezpečné a z tohoto důvodu přistoupily některé země dokonce k jejich zákazu.
Dobrota z pneumatik
Základní složkou každé žvýkačky je guma, která je zodpovědná za její elastické vlastnosti a právě to zavádí některé k úsudku, že jde o stejnou gumu, na které se po silnicích běžně prohánějí kamiony. Domněnky jsou navíc často podpořeny negativní image, kterou guma jako taková má. Jenže každá mince má dvě strany. Nepravdivé mýty o žvýkačkách velmi dobře ilustruje například výňatek z článku odborníků ze sdružení pro zdravý životní styl Jíme jinak. Zde se píše, že „gumová báze žvýkaček je směs elastomerů, změkčovadel, plniv a pryskyřic. Mezi další ingredience patří i polyvinylacetát (tzv. tesařské nebo bílé lepidlo) a parafín (vedlejší produkt rafinované nafty). Při žvýkání se všechny tyto látky dostávají do úst a těla.“ Pravdou ovšem je, že žádná nebezpečná potravina se díky přísné legislativě nemůže dostat na evropský trh, a pakliže by tomu tak bylo, okamžitě by zasáhly všechny složky hlídající bezpečnost a nařídily jejich plošné odstranění, a to nejspíš ve všech zemích EU. Navíc se stále častěji využívá gumy přírodního původu, která je získaná z latexu tropických stromů, a v případě, že výrobce použije syntetiku z různých typů polymerů, je povinen dodržet veškeré legislativní limity tak, aby nedošlo k ohrožení konzumentů.
Samé nebezpečí?
Kromě gumové báze obsahují žvýkačky také povolená sladidla, která jim dodávají sladkou chuť. Mezi ta tradiční patří cukr, glukózový sirup a fruktózový sirup, zatímco neslazené žvýkačky využívají sladidla, jako je xylitol, sorbitol nebo aspartam. Proti tvrdnutí žvýkačky chrání změkčovadla, zejména glycerin nebo rostlinné oleje, které se v potravinářství běžně využívají. Dále jsou do nich přidávána barviva pro zvýšení atraktivity vzhledu. Nicméně opět jde o látky na celém území Unie schválené a běžně využívané v široké škále jiných potravinářských výrobků.
Například hojně diskutované syntetické barvivo Red Dye No. 3 (Erythrosine) známé jako potravinářská červeň (jinak také E 127) se již ve žvýkačkách neobjevuje. Podle zprávy hodnotící komise z roku 1983, vyžádané americkou agenturou FDA, existují přesvědčivé důkazy podporující možnost, že toto barvivo způsobuje nádory štítné žlázy u myší. Proto FDA doporučila, aby barvivo bylo v USA zakázáno. U nás, stejně jako v jiných zemích EU, pro barvivo existují přísné regulace. „Používat se smí pouze jako přísada do koktejlových třešní a ovocných salátů s obsahem třešní,“ uvádí server Fér potravina.
Bububu běloba
Pošramocenou image mohou mít žvýkačky i kvůli přídavku titanové běloby. I té však odzvonilo. Titanium dioxide, jinak (E171) je látka, která se používalo jako bělidlo a zlepšovač barvy v různých potravinách, včetně některých žvýkaček. V Evropské unii bylo jeho použití v potravinách zakázáno v roce 2021, protože Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) dospěl k závěru, že se již nemůže považovat za bezpečné pro lidskou spotřebu, částečně kvůli obavám z akumulace nanočástic v těle, které by mohly poškodit chromozomy.
Jinými slovy – v Evropské unii musí všechny potravinářské přídatné látky, včetně těch používaných ve žvýkačkách, získat schválení EFSA, která hodnotí jejich bezpečnost. V USA je za regulaci potravin, včetně žvýkaček, zodpovědná U.S. Food and Drug Administration (FDA), která také vyžaduje, aby všechny přídatné látky používané v potravinách byly buď schváleny agenturou, nebo uznány jako obecně bezpečné. Teze, že se na trhu objevují žvýkačky nebezpečné a jedovaté, jsou lživé!
Pomoc při trávení? Ano, ale…
Jednoznačný pohled na zdravotní přínosy a rizika žvýkání žvýkaček nemají ani odborníci, a tak se ve žvýkačkovém světě objevují teze zcela rozličné. Ve shodě jsou však názory, že žvýkačka nepatří do prázdného žaludku. Žvýkání žvýkaček spouští podobné procesy jako žvýkání jídla. Tělo se automaticky připraví na trávení, tudíž vyplaví enzymy, které napomáhají štěpení potravy – některé již v ústech, kde se mísí se slinami, jiné rovnou v žaludku. Podle propagátorů zdravého životního stylu na stránkách Jíme jinak se častí uživatelé žvýkaček zbytečně vystavují riziku, že se při neustálém vylučování enzymů proces začne zpomalovat, enzymy se spotřebují a může dojít ke zdravotním problémům, jako jsou vyčerpaná slinivka nebo žaludeční a střevní potíže. Podobný názor sdílel i odborník na vývoj a složení potravin a jejich účinky na lidské zdraví Jiří Hotzký. „Negativní vliv je dán tím, že když člověk žvýká a přitom nedodává do trávicího systému potravu, jeho tělo očekává přísun potravy, a tak již vylučuje žaludeční kyselinu a trávicí enzymy, a tím se organizmus zbytečně vyčerpává. Tyto enzymy nenachází, na čem by mohly působit, a tak, pokud se předtím člověk nenajedl, brzy přichází pocit hladu,“ vysvětlil pro Euro.cz s tím, že žvýkání může přispět i ke vzniku žaludečních vředů. Na druhou stranu je prokázáno, že žvýkání žvýkaček naopak napomáhá trávení jídla a bojuje proti nepříjemným projevům plnosti a pálení žáhy. Právě vyšší sekrece slin, a tedy i polykání, totiž zabraňují zpětnému návratu trávicích šťáv.