Sdílet
Sníh možná působí čistě. Ale jen na pohled. Bílá plocha má zvláštní schopnost vzbuzovat pocit bezpečí a svěžesti, jako by sama o sobě garantovala hygienu. Právě to je ale v současném prostředí klam. Z fyzikálního a chemického hlediska připomíná sníh spíš materiál, který s bezpečnou konzumací nemá mnoho společného. Už během pádu z atmosféry na sebe váže nečistoty – prachové částice, zbytky spalování, polycyklické aromatické uhlovodíky i další látky typické pro městské a příměstské prostředí.
Jakmile sníh dopadne na zem, jeho schopnost akumulace se ještě zvyšuje. Začne fungovat jako houba. Zdatně do sebe absorbuje vše, co se běžně nachází na chodnících a silnicích – posypovou sůl, olejové zbytky z automobilů, těžké kovy z brzdových destiček i mikročástice z pneumatik. Výsledkem je materiál, který může vypadat nevinně, ale jeho skutečné složení se výrazně liší podle místa, kde leží. Jinými slovy: sníh není jen zmrzlá voda, ale také otisk prostředí, ve kterém vznikl.
Varování hygieniků mluví za vše
Na možná zdravotní riziko dlouhodobě upozorňují hygienici. Podle odborníků ze Státní zdravotní ústav i regionálních hygienických stanic nelze sníh považovat za zdravotně nezávadný, zejména v městském a příměstském prostředí. Nejde o jednorázová varování, ale o opakovaná doporučení, která vycházejí z monitoringu kvality ovzduší a povrchového znečištění.
Hygienik Radek Mikšík z ostravské nemocnice AGEL v médiích opakovaně vysvětloval, že sníh ve městech zachycuje látky pocházející z dopravy, například benzen a toluen. Jde o běžné složky městského ovzduší, které se do sněhu dostávají už při jeho pádu, ale i poté, co leží na zemi. Z hygienického hlediska proto sníh nelze považovat za vhodný ke konzumaci, a to ani v malém množství u dětí.
Otravy nejsou ojedinělé
Otázka, zda existují doložené případy dětí, které by se po konzumaci sněhu vážně otrávily, má poměrně střízlivou odpověď. V odborné literatuře ani v toxikologických přehledech se běžně nepopisují závažné akutní otravy způsobené výhradně pojídáním sněhu. To ale neznamená, že jde o bezpečné chování. Rizika jsou spíš nenápadná a rozprostřená v čase, a proto se obtížně zachycují.
Typickými potížemi bývají přechodné zažívací obtíže, nevolnost nebo průjem, které se se sněhem zpětně ani nespojí. U dětí, jejichž imunitní systém se stále vyvíjí, může i krátkodobá zátěž znamenat vyšší citlivost na bakterie a chemické látky. Často se navíc kombinuje více faktorů najednou – chlad, vlhké oblečení, fyzická aktivita a právě konzumace studeného sněhu.
Podchlazení a dehydratace jsou přehlíženými riziky
Sníh není problematický jen kvůli tomu, co obsahuje. Zátěž představuje i pro samotnou termoregulaci organismu. Tělo musí vynaložit energii na jeho zahřátí a roztavení, což je v zimních podmínkách zbytečný výdej navíc. U dětí, které tráví venku delší dobu, se tak může nenápadně zvyšovat riziko podchlazení, aniž by si toho kdokoli všiml.
Zároveň platí, že sníh není vhodným zdrojem tekutin. Paradoxně může přispět k dehydrataci, protože tělo spotřebuje více energie a vody na jeho zpracování, než kolik z něj reálně získá. Právě proto lékaři dlouhodobě upozorňují, že sníh nemá nahrazovat pitnou vodu, a to ani v situacích, které působí zdánlivě nevinně.
Rampouch není lízátko
Ještě problematičtější kapitolou jsou rampouchy. Nevznikají z čerstvě napadaného sněhu, ale z vody, která stéká po střechách, okapech a fasádách. Právě při této cestě na sebe váže další nečistoty – ptačí trus, prach, plísně, rez i zbytky chemických látek z povrchových úprav budov. Výsledný rampouch je tak spíš koncentrátem toho, co se na stavbě a v jejím okolí běžně nachází.
Z hygienického hlediska jde o výrazně problematičtější materiál než sníh ležící na otevřené ploše. K tomu se přidává i mechanické riziko. Rampouchy bývají tvrdé, ostré a při odlomení mohou snadno poškodit dutinu ústní nebo zuby. Riziko je tedy nejen zdravotní, ale i fyzické.
Učte děti správnému přístupu
Prostředí, ve kterém se pohybujeme, je zatíženo dopravou, průmyslem a hustou zástavbou. Představa, že sníh v takovém prostředí zůstává „čistý“, neodpovídá realitě. Jeden náhodný kontakt s jazykem pravděpodobně nepovede k vážným následkům, ale neexistuje ani rozumný důvod, proč děti tomuto riziku vystavovat opakovaně. O rizicích je proto poučte a vysvětlete i důvody.
Zimní radosti bez pojídání sněhu rozhodně nijak neutrpí. Děti by měly mít zafixováno, že sníh zůstává ideálním materiálem pro hru, pohyb i krátké zpomalení v jinak rychlém světě. V prostředí 21. století už totiž bílá barva dávno není synonymem čistoty.
