Sdílet
Trumpovi nejde jen o obyčejné trubičky na limonádu – tato zdánlivě banální rekvizita se totiž dávno stala součástí širší kulturní války. Konzervativní tábor v USA už léta vnímá ekologická opatření jako zbytečné vměšování státu do běžného života, zatímco liberální křídlo je považuje za klíčový nástroj boje proti změně klimatu. A právě brčka se ocitla v epicentru tohoto střetu. Podle ekologů totiž jednorázové plasty přispívají k devastaci oceánů a ohrožují mořský ekosystém, nemluvě o tom, že 90 procent plastů se vyrábí z fosilních paliv, jejichž spalování přispívá ke globálnímu oteplování.
Trumpova osobní záliba v plastu
Trump ovšem na podobné argumenty neslyší. Plastová brčka považuje za symbol svobody spotřebitele – natolik, že je v roce 2019 dokonce zařadil do své kampaně, kde je prodával příznivcům za 15 dolarů s vlastním jménem. Ekologie? Ta jde stranou, pokud papírová alternativa podle jeho slov „nefunguje“. Přesně to je mantra, kterou jeho republikánští spojenci rádi opakují: „plastová brčka fungují, papírová se rozmočí.“
Bagatelizace problému, který nezmizí
Tímto gestem však Trump bagatelizuje širší ekologický problém, který se netýká jen brček, ale celého způsobu, jakým moderní společnost zachází s plasty. Podle OSN se každoročně do oceánů dostane až 12 milionů tun plastového odpadu a jednorázové plasty patří mezi největší znečišťovatele planety. Zlehčování tohoto problému ve jménu pohodlí nebo politických bodů jen prohlubuje už tak alarmující environmentální krizi. Skutečnost, že řešení nemusí být dokonalá, neznamená, že bychom měli rezignovat na snahu změnit destruktivní návyky. Ekologicky odpovědné myšlení by nemělo být otázkou politických preferencí, ale holou nutností – protože planeta žádné druhé volební období nedostane.
Efekt? Spíš politický než praktický
Otázkou však zůstává, zda Trumpův výnos nebude jen bouří ve sklenici vody. Americká města i jednotlivé státy si totiž mezitím prosadily vlastní zákazy jednorázových plastů a návrat k plastovým brčkům na federální úrovni nemusel znamenat změnu pro většinu amerických občanů. Spíše než o reálný krok tak mohlo jít o čistě symbolické gesto, které mělo posílit Trumpův obraz bojovníka proti „zelené diktatuře“ a potěšit konzervativní voliče, kteří jakékoli ekologické regulace vnímají jako zbytečné zásahy do svého života. Ve výsledku tak možná nešlo ani tak o brčka, jako spíš o politickou strategii, která měla opět rozdělit americkou společnost na dva nesmiřitelné tábory.
