Sdílet
Claudia Cardinale se narodila 15. dubna 1938 v Tunisu, do rodiny italských přistěhovalců ze Sicílie, kde se celá rodina stala součástí tehdejší velké italské komunity v Africe. Sama později vzpomínala, že vyrůstala „mezi třemi světy“ – evropským, arabským a středomořským.
Francouzština byla jejím prvním jazykem, italštinu se učila až v dospělosti a nikdy se úplně nezbavila lehkého akcentu. Když ji v roce 1957 objevili producenti na filmovém festivalu v Benátkách, museli ji dokonce zpočátku dabovat. Z Tunisu se pak přestěhovala do Itálie, kde rozjela kariéru v Cinecittà. Právě tato směsice italské noblesy a orientálního šmrncu ji odlišovala od ostatních hvězd své generace.
Od Felliniho po Leoneho: kariéra filmové ikony
Cardinale patřila k největším ikonám evropského filmu 60. a 70. let. Na plátně ztělesňovala temperament, ženskost i hrdost. Její filmografie je doslova přehlídkou jmen nejslavnějších režisérů: s Luchinem Viscontim natočila Il Gattopardo (Gepard, 1963), s Federicem Fellinim 8½ (1963), se Sergiem Leonem pak nesmrtelné westernové drama Tenkrát na Západě (1968), kde její postava Jill McBain dodala jinak mužskému žánru úplně novou hloubku. Hrála po boku Marcella Mastroianniho, Burta Lancastera, Henryho Fondy či Charlese Bronsona.
Nikdy se nesmířila s představou, že herečka má být jen krásnou dekorací. Sama opakovaně říkala: „Byla jsem krásná, ale to nebylo všechno. Krása je dar, ale i past.“ Svou kariéru stavěla na silných ženských postavách a i díky tomu se stala inspirací pro celé generace diváků. Později se angažovala i mimo film – jako ambasadorka UNESCO podporovala vzdělávání žen a boj za lidská práva. Přesto nikdy nepřestala hrát: na scéně zůstala aktivní až do vysokého věku.
Kuchyně mezi Tunisem, Itálií a Francií
Stejně jako její život se i její gastronomický svět odehrával mezi několika kulturami. Tuniské dětství jí vrylo do paměti chuť kuskusu, pikantních směsí harissa, vůni olivového oleje a mořských plodů. Francouzská škola ji naučila eleganci stolování a jednoduchost kuchyně Provence. A Itálie – země jejích rodičů i pozdější kariéry – jí nabídla pestrost středomořské stravy, od sicilských těstovin po římskou tradici jednoduchých, ale lahodných pokrmů.
Existují historky, že na natáčení se nevyhýbala ani přísným dietám – jedním z kolujících „tajemství“ byla údajná detoxikační kúra složená z vajec, rajčat a grapefruitu. Také milovala středomořský styl: čerstvé ryby, zeleninu, bylinky a sklenku suchého vína.
Na francouzských večírcích si dopřávala kaviár a suché martini, ale ve vzpomínkách přátel se nejčastěji objevuje obraz ženy, která u stolu milovala sharing – ať už to byla hrachovo-mátová polévka, nebo sicilské těstoviny připravené prostě jen tím nejjednodušším způsobem s rajčaty San Marzano a bazalkou.
