Kořeny spropitného sahají až do středověké Evropy, konkrétně do Anglie, kde šlechta dávala drobné peněžní dary sluhům jako formu odměny za dobře odvedenou práci. Tento zvyk se postupně rozšířil do dalších zemí Evropy a následně do Ameriky. V 19. století se spropitné stalo rozšířenou praxí ve Spojených státech, kde sloužilo jako způsob, jak kompenzovat nízké mzdy, které zaměstnavatelé vypláceli zejména zaměstnancům v pohostinství.

I dnes jsou v některých zemích pracovníci závislí na spropitném, protože jejich základní mzda je výrazně nižší než minimální mzda pro jiné sektory. Tento systém je typický především pro Spojené státy, kde spropitné často představuje podstatnou část jejich příjmů.

Nezbytná součást příjmů

Ve Spojených státech je spropitné téměř povinností. Očekává se, že zákazníci nechají 15–20 % z celkové částky jako spropitné v restauracích. Tento zvyk je zakořeněný v systému, kdy zaměstnanci v pohostinství často dostávají nižší základní mzdu než minimální mzdu, protože se předpokládá, že tuto mezeru zaplní právě spropitné.

Podle studie zveřejněné v Journal of Labor Research hraje spropitné ve Spojených státech klíčovou roli v motivaci personálu a zvyšuje kvalitu poskytovaných služeb. Nicméně, některé hlasy kritizují tento systém za nerovnoměrnou distribuci odměn mezi zaměstnanci.

Evropa ctí obvyklých 5 až 10 %

Evropská unie reguluje minimální mzdy, a proto není v mnoha zemích spropitné považováno za klíčový příjem, jako je tomu v USA. Výzkumy ukazují, že ve většině evropských zemí tvoří spropitné maximálně 5 % celkových příjmů pracovníků v pohostinství.

Přesto Evropa vykazuje velkou rozmanitost v přístupu. V zemích jako Francie, Španělsko nebo Itálie je spropitné obvykle zahrnuto v ceně jídla a označeno jako „service charge“. Zákazníci přesto často nechávají malé spropitné, obvykle mezi 5–10 %, pokud jsou spokojeni se službou.

V Německu a Rakousku je běžné zaokrouhlit účet nahoru a přidat drobné procento (obvykle 5–10 %), ale výše spropitného je volitelná. Naopak v severských zemích, jako je Švédsko nebo Norsko, není spropitné běžné, protože zde zaměstnanci dostávají spravedlivé mzdy. Spropitné je tak čistě dobrovolné a spíše symbolické.

Dovolenkové destinace

V zemích jako Spojené arabské emiráty nebo Turecko je běžné nechat spropitné ve výši 10 % z celkové částky. V luxusních restauracích může být spropitné vyšší, a často bývá zahrnuto v celkové ceně.

V Mexiku a Brazílii je spropitné běžné a očekává se ve výši 10–15 %. Stejně tak v zemích jako Argentina nebo Chile je zvykem nechávat spropitné, přestože zde zaměstnanci dostávají plné mzdy. V některých případech je spropitné již zahrnuto jako poplatek za služby.

 

Kde je spropitné tabu?

V některých asijských zemích, jako je Japonsko a Jižní Korea, je spropitné považováno za neslušné a může být dokonce urážkou. Zde se věří, že kvalitní služby jsou součástí ceny a zaměstnanci si jich váží. Pokud byste se v Japonsku pokusili zanechat spropitné, může být odmítnuto nebo vráceno s poděkováním. V Číně není spropitné tradičně zvykem, i když v turistických oblastech může být akceptováno. Stejně tak v Hongkongu a Singapuru je spropitné obvykle zahrnuto jako poplatek za služby, alenení běžně vyžadováno.