Sdílet
Základní princip je prostý. Tělo se zahřívá buď tím, že teplo vyrábí, nebo tím, že ho méně ztrácí. Výroba tepla probíhá hlavně díky svalové aktivitě a metabolismu živin, ztráty se dějí přes kůži, dýcháním a pocením. Pocit „je mi teplo“ může vzniknout i bez reálného zvýšení teploty jádra – stačí, aby se rozšířily cévy v kůži a k povrchu se dostalo víc teplé krve. Mozek to vyhodnotí jako příjemné teplo, i když ve skutečnosti tělo energii ztrácí rychleji.
Horký čaj je učebnicový příklad. Když ho vypijete, zahřeje ústa, jícen a žaludek. Teplo tekutiny se částečně předá okolním tkáním a na chvíli vzroste i celkový tepelný obsah těla. Zároveň ale horký nápoj spustí reflexní rozšíření cév v kůži. Pokud sedíte v chladném prostředí, tento efekt vede k rychlejším ztrátám tepla. Proto je horký čaj skvělý na subjektivní komfort, ale sám o sobě vás dlouhodobě nezahřeje, pokud nemáte dost oblečení nebo se nehýbete. V teplém klimatu naopak dává smysl – rozšíření cév a případné pocení pomáhají tělo ochladit.
Podobně funguje polévka. Vývar je lehce stravitelný, horký a slaný, což podporuje hydrataci a krátkodobý pocit tepla. Skutečné zahřátí ale nepřichází z teploty tekutiny, nýbrž z živin, které tělo musí zpracovat. Tomuto jevu se říká dietou indukovaná termogeneze. Trávení a vstřebávání potravy vyžaduje energii a část z ní se mění v teplo. Bílkoviny mají v tomto ohledu největší efekt, sacharidy střední a tuky nejmenší. Proto vás hutný vývar s masem zahřeje víc než čirý bujón, i když oba pijete stejně horké.
Zahřívací koření? Ani tento „lifehack“ není vše-spásný
Kořeněná jídla mají pověst zahřívacích zázraků. Zázvor, chilli, pepř nebo skořice vyvolávají pocit horka díky aktivaci receptorů, které normálně reagují na teplo nebo bolest. Kapsaicin z chilli rozšiřuje cévy a může vyvolat pocení. Opět jde spíš o vjem než o reálné zvýšení teploty jádra. U některých lidí může být efekt dokonce opačný – po krátkém „rozpálení“ následuje rychlejší ochlazení. Koření má své místo, ale jako součást jídla, které dodá energii, ne jako samostatná zahřívací strategie.
Alkohol vás nejspíš spolehlivě zradí
Alkohol je kapitola sama pro sebe a jeden z nejodolnějších mýtů. Grog nebo svařák vytváří silný pocit tepla, protože alkohol výrazně rozšiřuje cévy v kůži. Krev proudí k povrchu, tváře zrůžoví a subjektivně je příjemně. Současně však dramaticky roste ztráta tepla do okolí a teplota tělesného jádra klesá. Proto je alkohol v chladu rizikový: snižuje třesovou termogenezi, otupuje vnímání zimy a zvyšuje riziko podchlazení. Pocit zahřátí je iluze vykoupená energetickou ztrátou.
Často se zapomíná na roli hydratace. Dehydratované tělo hůř reguluje teplotu, protože krev je hustší a hůř proudí. Studená voda vás paradoxně může zahřát víc než horký nápoj, pokud jste dehydratovaní. Tělo totiž musí vynaložit energii na její ohřátí na tělesnou teplotu a současně se zlepší cirkulace. Neznamená to, že byste měli v zimě pít ledovou vodu, ale ukazuje to, že teplota nápoje není hlavním hráčem.
Oporu hledejte ve stravě
Skutečně zahřívací potraviny jsou ty, které podporují dlouhodobou produkci tepla. Patří sem jídla bohatá na bílkoviny, komplexní sacharidy a dostatek energie obecně. Ovesná kaše s ořechy zahřeje víc než sladký koláč, protože kombinuje pomalu uvolňovanou energii s vyšším termickým efektem. Luštěniny, celozrnné obiloviny a kvalitní bílkoviny z masa, ryb nebo mléčných výrobků poskytují palivo, které tělo spaluje postupně a stabilně.
Neméně důležitý je tuk, i když jeho termický efekt je nízký. Tuk je vysoce energetický a pomáhá udržet pocit sytosti. Navíc tuková tkáň slouží jako izolace. U lidí s velmi nízkým množstvím tělesného tuku se chlad snáší hůř, což není otázka komfortu, ale fyziky. To neznamená, že by cílem mělo být přejídání, ale extrémní restrikce v zimě často vedou k pocitu neustálého chladu.
Zahřívání těla není magie, ale souhra biologie a fyziky
Dalším přehlíženým faktorem je rytmus dne. Ráno má tělesná teplota přirozeně nižší hodnoty, večer stoupá. Proto se můžeme cítit chladně hned po probuzení, i když jsme jedli a pili teplé věci. Pohyb je v tuto chvíli účinnější než jakýkoli nápoj. Krátká svižná chůze nebo pár dřepů nastartují svalovou termogenezi, která dokáže zahřát během minut a s efektem, který přetrvá.
Mýtem je také představa, že „zahřívací“ a „ochlazující“ potraviny mají univerzální seznam. Tyto koncepty pocházejí z tradičních medicín, kde mají své místo v kulturním a symbolickém kontextu. Z pohledu moderní fyziologie ale neexistuje potravina, která by sama o sobě a bez kontextu vždy zahřívala nebo ochlazovala. Záleží na množství, složení, teplotě prostředí, oblečení i na tom, zda se hýbeme.
Praktický závěr je méně romantický než hrnek svařáku, ale účinnější. Pokud je vám zima, oblečení a pohyb mají přednost před obsahem hrnku. Jídlo by mělo být energeticky dostatečné a vyvážené, s důrazem na bílkoviny a komplexní sacharidy. Horké nápoje zvyšují komfort a mají své místo v rituálu, ale nelze od nich čekat fyziologický zázrak. Alkohol v chladu zahřívá jen pocitově a dlouhodobě škodí termoregulaci.
Když pochopíme, že pocit tepla není totéž co skutečné zahřátí, přestaneme se spoléhat na mýty staré desítky let. Hrnek čaje si pak můžeme vychutnat bez iluzí – jako příjemný doplněk, ne jako náhradu za svetr, večeři a trochu pohybu.
