Skrytý hlad v éře hojnosti: Děti mohou nutričně strádat i u plných stolů

Dnešní generace dětí vyrůstá ve velkém míře na ultraspracovaných potravinách. Jsou to ty lákavé krabičky, trvanlivé svačinky a barevné cereálie, které nám šetří čas v ranním shonu. Jenže tato technologicky modifikovaná strava, plná izolovaných cukrů a průmyslových tuků, je pro mozek v podstatě prázdnou schránkou. Profesorka Margaret Rayman z University of Surrey, světová kapacita na vliv stopových prvků, upozorňuje, že mikronutrienty nejsou jen „nějaké vitamíny navíc“. Jsou to klíčové kofaktory pro tisíce enzymatických reakcí v mozku. Podle jejích výzkumů může i nenápadný nedostatek jódu nebo selenu u dětí vést k prokazatelnému poklesu některých mozkových funkcí.

Mechanismus, kterým tyto moderní potraviny poškozují kognitivní funkce, je až mrazivě logický. Vysoký podíl rafinovaných sacharidů vyvolává v dětském těle horskou dráhu hladiny glukózy. Výsledkem je energetická nestabilita mozku, která se ve školní lavici projevuje jako neustálé rozptylování, neklid nebo naopak náhlá apatie. Doktor Michael Crawford z Imperial College London k tomu dodává zásadní fakt: ultraspracovaná strava vytlačuje z jídelníčku omega-3 mastné kyseliny. Bez nich, zejména bez kyseliny DHA, mozek ztrácí svou strukturální integritu. Je to, jako byste chtěli stavět špičkový počítač z nekvalitních součástek – systém bude neustále vykazovat chyby, i když do něj proudí elektřina.

Problém, který přichází tiše

Největším nebezpečím skrytého hladu je jeho neviditelnost. Často ho totiž maskuje nadváha. Máme pocit, že dobře živené dítě je to, kterému nic nechybí na váze. Doktor Francesco Branca ze Světové zdravotnické organizace však varuje před „dvojím břemenem podvýživy“. Dítě může být energeticky saturované, ale jeho kognitivní vývoj stagnuje kvůli chybějícímu zinku či železu. Právě železo je přitom zodpovědné za myelinizaci – proces, který izoluje nervová vlákna a umožňuje bleskurychlé šíření informací v mozku. Pokud tato izolace chybí, dítě vnímá školní výklad jako šum, ve kterém se nedokáže zorientovat.

Moderní věda nám také ukazuje, že cesta k bystré hlavě vede přes břicho. Osa střevo-mozek je dnes jedním z nejsledovanějších témat. Ultraspracovaná strava bez vlákniny, zato s náloží emulgátorů, narušuje mikrobiom, což může vést k mírným, ale chronickým neurozánětům. Doktorka Felice Jacka, špička v oboru nutriční psychiatrie, ve svých pracích dokazuje, že kvalita stravy v raném dětství přímo předurčuje velikost hipokampu – části mozku, kde sídlí naše paměť. Děti na celistvé stravě mají tuto oblast prokazatelně vyvinutější. Není to tedy jen o „lepších známkách“, ale o fyzické architektuře mozku, kterou dětem budujeme každým soustem.

Role vitamínů skupiny B je v tomto procesu naprosto nezastupitelná. Vitamín B12 a folát jsou strážci naší genetické informace v neuronech. Profesor David Smith z Oxfordské univerzity upozorňuje, že jejich nedostatek vede k hromadění toxických látek v mozku. U dětí to znamená jediné: rychlou mentální únavu. Pokud k tomu připočteme umělá barviva a konzervanty, které studie z University of Southampton spojila se zvýšenou hyperaktivitou, dostáváme koktejl, se kterým se školák pere jen velmi těžko. Dítě pak netrpí nedostatkem disciplíny, ale biochemickou bouří, kterou jeho organismus neumí utišit.

Hořčík je biologický motor

Jako rodiče často hledáme řešení v doučování nebo speciálních pedagogických metodách. Jenže někdy je problém hlouběji – v biologickém fundamentu. Doktorka Adele Diamond z University of British Columbia vysvětluje, že naše exekutivní funkce, tedy schopnost se ovládat a soustředit, sídlí v prefrontálním kortexu. Tato část mozku dozrává nejdéle a je extrémně citlivá na nedostatek hořčíku. Bez něj je mozek v neustálém stavu pohotovosti, rozptýlený každým šustnutím. Dítě se pak nemůže ponořit do učení, protože jeho „biologický motor“ neustále vynechává.

Změna, kterou potřebujeme, není o drastických dietách, ale o návratu k nutriční denzitě. Jak říká doktor Joel Fuhrman, autor konceptu nutrientní hustoty, musíme skoncovat s „kalorickou perverzí“, kdy jíme sice hodně, ale získáváme málo. Skutečné bohatství pro naše děti nespočívá v plné spíži trvanlivých sladkostí, ale v jídle, které je skutečným palivem.

Intelektuální potenciál našich dětí je to nejcennější, co máme. Skrytý hlad je tichý nepřítel, ale máme proti němu silnou zbraň: porozumění tomu, že každé jídlo je příležitostí, jak vyživit budoucí úspěch a spokojenost našich dětí.